Při slovech „BDSM hrátky v zimě“ asi většinu lidí napadne útulná chata s ohněm v krbu. Za oknem sněží, uvnitř je teplo a vedle křesla klečí subinka…
To má samozřejmě svou příjemnou atmosféru „soukromého světa“, v tomto článku se ale podíváme na něco jiného – na zimní hraní venku.
Na první pohled se zdá, že zima má jen samé nevýhody. Zem je kluzká,
je snadné upadnout, nahé nebo málo oblečené tělo rychle prochládá a u položení na sníh nebo promrzlou hlínu to platí dvojnásob. To ovšem není tak úplně pravda. První výhoda zimy je oblečení – víc zahaluje a víc mění obrysy těla, takže můžete dosyta experimentovat s nenápadným hraním na veřejnosti. Silný kabát snadno ukryje diamantový úvaz na těle nebo různě rozmístěné svorky. Šála kolem krku může překrýt nasazený obojek, ale všimli jste si, že mnozí lidé ji nosí omotanou i kolem spodní poloviny obličeje? Pod takovou módou se schová i roubík.
Jestli vám hraní stojí za trochu krejčoviny (nebo návštěvu second-handu), tak můžete nějaké bundě nebo kabátu prostřihnout vnitřek předních kapes a skrz vzniklý otvor protáhnout želízka. Když má takový kabát někdo na sobě, vypadá to, že si hřeje ruce v kapsách; ve skutečnosti ruce z kapes vyndat vůbec nejdou…
S takovými „ozdobami“ pod oblečením se naskýtá mnoho zajímavých možností. Můžete například poslat subinku nakoupit. Jak prodavačce vysvětlí, co přesně chce, když pro roubík nemůže mluvit? To už je její věc, může třeba psát lístečky. Se spoutanýma rukama pod oblečením buďte ale opatrní a nenechávejte podobně upravenou partnerku někam chodit samotnou. I obyčejný pád by byl hodně nebezpečný a postavit se zpět na nohy bez pomoci rukou může být těžké!
Drsnější možností je využít přímo nízkých teplot, sněhu a ledu. Příliš nedoporučuji prohánět nahou subinku po sněhových pláních, nejspíš to skončí nachlazením nebo něčím horším, ale krátkou cestu (třeba k poštovní schránce před vchodem) není problém ve sporém odění zvládnout. Nejdůležitějším prvkem jsou boty, protože nohy jsou v přímém kontaktu se zemí a proto vychládají velmi rychle (omrzliny můžou ve větším mrazu vzniknout za pár minut, a to jistě nechcete).
Některé způsoby spoutání (svěrací kazajka, vak na tělo a podobně) jsou samy o sobě jakýmsi oblečením a prodlužují proto dobu, po kterou si můžete venku hrát. Partnerka by vám ale neměla vychladnout, když se zpotí, takže po hraní rychle zpět do bytu.
Nízké teploty mají motivační účinek, i když se nejedná o úplnou nahotu. Když je venku teplo, vydrží subinka mimo dům dlouho a může vám trucovat. Když ji ovšem vystrčíte do chladného zimního vzduchu jen v kalhotách, tričku a košili, brzy začne dělat, co po ní chcete, jen aby se dostala zpět do tepla.
Hraní s ledem a voskem zná asi každý, ale v zimě se možnosti rozšiřují. Kromě maličkostí, jako že kovové hračky můžete dát vychladit za okno a že na kůži prochladlé procházkou v chladu vosk víc pálí, se v zimě běžně vyskytují rampouchy. Ty jsou skvělé na vkládání do tělních dutin a jejich získání je bezpracné, stačí nějaký ve vhodném průměru ulomit. Špičku zakulaťte, abyste partnerku nepoškrábali a celý rampouch přejeďte dlaní, aby se na něm utvořila vrstvička vody – led nesmí „lepit“, jinak s ním jemnou sliznici snadno potrháte. Nejlepší ochranou je vložit celý rampouch před použitím do prezervativu, po zasunutí do těla totiž led obvykle teplem popraská a můžou se z něj odlupovat ostré štěpinky. Jestli chcete vyzkoušet něco opravdu nezapomenutelného, můžete prostřídat rampouch oloupaným zázvorem. Počítejte ale s tím, že pálení po zázvoru zdaleka nepřejde tak rychle, jako zastuzení ledu.
Pro hezkou zimní kratochvíli uvažte subince na holé tělo diamantový úvaz (nebo použijte třeba kalhoty s dildy), dejte jí roubík, pomůcky zakryjte oblečením a pošlete subinku koupit svíčky a zázvor. Jen jí připomeňte, ať cestou domů taky nezapomene ulomit dva rampouchy…