[BDSM povídka] Aukce 4. díl

„Slez dolů a postav se tak, jak máš!“ poručila mi Madam.

Chvilku mně to trvalo, byl jsem od snahy zmítat se v poutech celý rozlámaný a měl jsem nohy ztuhlé z rozpěrek. Konečně jsem uviděl, kde jsem byl mučen. Jednalo se o opravdu luxusní BDSM studio, všechno vybavení bylo v chromu a v kůži, a i z letmého pohledu se mi zdálo, že nechybí nic z obvyklého vybavení studií. Ale urychleně jsem již opět stál rozkročený s rukama za zády. Trochu s hanbou jsem si uvědomoval, jak silný je můj masochismus. Teď, když mé trápení skončilo, jsem si uvědomil, že se mi líbilo.

„Petře, buď tak hodný a dojdi do obýváku pro pití, asi se tu ještě zdržíme. A vezmi i pro baletku, určitě má také žízeň. A ani jsme jí nedovolili zapít svačinku,“ obrátila se Madam na manžela. Ale další slova, spíše rozkaz, byla určena mně: „A ty se neflákej a začni si ho znovu honit. Ale ne aby ses udělal. To jsem ti asi nezdůraznila. Bez mého svolení žádný výstřik!“

foto kink.com

Opět jsem byl ponížen tím, že jsem musel onanovat před mladou dívkou, která se mezitím posadila do křesla u konferenčního stolku a se zájmem mě pozorovala.

„Zdá se, že tvá Paní si nevymýšlela, když tvrdila, že vydržíš hodně. Ale uvidíme, co budeš říkat zítra.“

Pán se vrátil a nalil nám všem víno. Abych nezapomněl, že jsem otrok, musel jsem masturbovat i během doby, kdy jsem pil a klečel jsem přitom před stolkem a pod dohledem mých vychovatelů.

„Tak co máš naplánováno teď?“, obrátil se Pán na Madam.

„Říkala jsem si, že trocha pohybu mně neuškodí a baletce pár ran také ne. Tak bych si ji pověsila, ale poprosím o pomoc, aby měla správně manžety. A ty už koukej dopít a běž na místo!“

To už samozřejmě patřilo mně. A potom již šlo vše rychle. Směl jsem přestat s honěním, na ruce dostal manžety pro závěs a během chvilky jsem již visel za ruce. Madam mi ještě sundala korzet, aby netlumil rány a než se chopila důtek, podvázala mi varlata a zavěsila mi na provaz od nich těžké závaží. Dost to bolelo. A potom již mi poprvé prameny důtek přistály na prsou. Asi si opravdu chtěla zacvičit, protože mě vůbec nešetřila a věnovala se celému mému tělu – prsa, břicho, záda, zadek, stehna i lýtka. Vyhýbala se rozkroku, asi kvůli závaží. To mě trápilo tak jako tak. Když jsem s sebou cuknul při bolestivější ráně, sám jsem ho rozhoupával.

Madam přerušila bití a šla si sednout vedle Pána. Jen mě předtím rozhoupala se slovy, že potřebuji též pohyb. Po chvilce odpočinku se Madam opět zvedla a tentokrát do ruky uchopila širokou koženou plácačku.

„Sandro, něco Ti poradím. Když taková otrokyně nevidí, kde stojíš nebo kam míříš ránu, je to pro ni horší, neví, kde to zabolí.“

Pán se vložil do mé výchovy a já se znovu ocitl ve tmě s hlavou ukrytou v celtovinové kápi. Druhá várka bití byla horší než ta první. Jednak jsem již měl citlivější kůži po celém těle a jednak se potvrdilo to, co Pán radil. A dost výrazně mě již bolely ruce a varlata se závažím. A výraznou bolest jsem cítil i na bradavkách, kterým se Madam věnovala nejvíce ze všeho. Když jsem byl znovu rozhoupán, pochopil jsem, že můj trest není u konce, že Madam pouze odpočívá. A třetí várka začala opět důtkami a bolest mě již donutila k občasnému zasténání. Nejhorší však bylo čtvrté kolo. Nejprve jsem byl bit dlouho přes bradavky, odhadoval jsem to na jezdecký bičík. A nakonec mě Madam chvíli dráždila penis, až se začal znovu topořit, dlaní si ho podložila, a když byl ve vodorovné poloze, bila mě přes něj.

Konečně se zdálo, že je konec. Odhadoval jsem to podle toho, že mi bylo sundáno závaží a rozvázána varlata. Ale v té chvíli se do toho vložil Pán:

„Než ji spustíš na zem, tak si ji vycévkuj. Už dlouho nebyla na záchodě a ať nemusíš přerušovat výchovu. Paní Eva nám cévky přibalila.“

Byl jsem Evě opravdu vděčný, že poskytla i cévky. Ale pravdou bylo, že se mi pomalu začínalo na záchod chtít. Takže jsem ve visu ještě zůstal a za chvilku ucítil, jak do mě cévka vniká. Ovšem proti katetru to nebylo ani moc bolestivé. Když mě Paní vyprázdnila, byl jsem spuštěn na zem a ihned zaujal správnou pozici. Brnění v rukou, do kterých se vracela krev, bylo téměř nesnesitelné.

Paní mi sundala korzet a poručila mi se zout a svléknout. Sotva jsem tak učinil, odvedla mě do vedlejší místnosti.  To byla vlastně koupelna dohromady s místností pro klinik. I zde bylo gynekologické křeslo, kladky a další poutací a trestná zařízení. U jedné stěny byl velmi velký sprchový kout. Musel jsem do něj vstoupit a zády se postavit k zadní stěně. Madam využila zabudovaná kovová oka, která byla na stěně, a připoutala mě. Nakonec jsem stál velmi široce rozkročen, s roztaženýma rukama nad hlavou a v pase mě ještě Paní přitáhla provazem ke stěně. Bylo to jako bych stál u kříže a nebyl jsem schopen pohybu. Na hlavu jsem dostal ocelovou kouli. Ta byla ze dvou částí, na jednom boku byl pant a na druhém uzavírací mechanismus, po jehož použití nešla koule z hlavy sundat. Nebylo to nic příjemného, zvlášť když Paní něčím kovovým na kouli poklepávala a ten kovový zvuk mi rezonoval v hlavě.

foto kink.com

Potom se chvilku nic nedělo, v kouli jsem stejně téměř nic ani neslyšel. A potom jsem ucítil na břiše vlažný pramínek vody. Síla jeho proudu se postupně zvyšovala a brzy to začalo být velmi bolestivé – jako by mě někdo do břicha řezal. A Madam si začala hrát. Jezdila mi proudem vody po celém těle – a já začal sténat. Nevyhýbala se ani mému podpaždí, tříslům, velmi bolestivé to bylo na bradavkách a jak se dalo čekat, na řadu přišel i penis a varlata. A to bylo opravdu nesnesitelné. Snažil jsem se rozkrokem uhnout, ale byl jsem příliš pevně spoután. Občas proud vody dopadal na kouli, kterou jsem měl na hlavě, a mně to připadalo, jako že kolem mne jede vlak.

Když mučení skončilo, zůstal jsem bezvládně viset v poutech. Ještě, že voda byla teplá. Madam mi sundala kouli z hlavy a odstranila mi pouta ze zápěstí, kotníků a břicha.

„Pořádně se utři a přijdeš za námi zpět do studia. Ale vstoupit smíš až ve chvíli, kdy budeš mít pořádnou erekci. A ne aby ti to dlouho trvalo!“ poručila mi a odešla.

Celé tělo mě pálilo, kůži jsem měl zčervenalou a cítil se hrozně unavený. Ale poslušně jsem začal plnit rozkazy. A představy, jak asi bude má výchova pokračovat dál, mi pomohly k tomu, že erekce nastala velmi rychle. Přesto jsem při vstupu do studia cítil velké ponížení. Na nahotu se ztopořeným penisem jsem si nedokázal zvyknout a překvapilo mě, jak rychle to Paní vycítila. Musel jsem zakleknout před stolek, na kterém bylo doplněno pití.

„Nejdříve vypij tuto skleničku. To je iontový nápoj, abys doplnil energii, a potom tu máš víno. Smíš mluvit a nevím, zda jsi kuřák, tak si můžeš případně i zapálit. Cigarety jsou na stolku. Jen budeš pořád udržovat penis nahoře, ne aby ti ochabl!“ instruovala mě Paní.

Pro mě nastala od pátečního večera první chvilka oddechu. Sice jsem musel klečet a hlídat si ztopoření, ale pořád to byl odpočinek. Mé mučitele zajímaly mé prožitky při trestech a tak jsme se o tom a o dalších věcech bavili. Dostal jsem dokonce ještě jednu cigaretu a další skleničku vína. Ale hned potom se Madam zvedla, přistoupila ke mně a poručila mi otevřít pusu. Dostal jsem postroj – v ústech jsem měl roubík a před obličej mi trčela imitace pánského přirození.

„Mně se nejlépe usíná, když mi někdo udělá dobře. Takže ty se budeš snažit, abych si to skutečně užila. A nemusíš pospíchat“.

S těmito slovy si sundala sukni a kalhotky a usedla zpět do křesla. Já se musel po kolenou došourat k ní a potom jsem již začal Paní uspokojovat. Musím uznat, že ani mně to nepřipadalo jako trest. Po chvíli mi Madam uchopil za vlasy a sama si začala regulovat pohyb mé hlavy. Její vyvrcholení bylo velmi bouřlivé, cítil jsem její šťávy na obličeji. Potom jsem musel s hlavou zabořenou v jejím klíně, až se zklidní. Když mi hlavu odtáhla, sundala mi postroj s nástavcem:

„Teď mi hezky očistíš klín jazykem a stejně tak očistíš i nástavec.“

To již nebylo tak příjemné jako předtím. Já si opravdu na tyto tekutiny nepotrpěl, ale nakonec jsem vše s ponížením a částečným odporem provedl. Musel jsem zakleknout zpět před stolek a čekal na další rozkazy.

„To bylo moc pěkné,“ konstatoval Pán. „Já si mé uspokojení ale schovám až na ráno, ať má baletka něco k snídani.“

„ale baletce se určitě bude také lépe spát, když si na noc udělá dobře,“ rozmýšlela nahlas Paní. „Tak si ho znovu začni honit a platí stejné zásady jako předtím. Uděláš se až na můj rozkaz a hezky všechno spapáš, abys neměla v noci hlad.“

Mé ponížení se opakovalo – Paní mě dlouho trápila odkládáním mého vyvrcholení a nakonec, když už jsem se dočkal, jsem musel vše z dlaně slízat a spolykat. A přišla na mě dost velká únava a pozbyl jsem jakýkoliv náznak vzrušení z této hry. Trochu mne uklidňovalo, že snad již mi bude umožněn odpočinek, když už se Paní chystá do postele. A nasvědčovalo tomu i to, že jsem byl ze studia odveden zpět do obýváku, kde jsem si musel kleknout na všechny čtyři.

„Podívej se, co za odměnu dostaneš. Takže ti doporučuji se snažit co nejvíc uvolnit.“

Paní mi ukázala anální zátku a já se již předem začal bát. Byla širší a delší, než mi kdy zasunovala Eva, a mně bylo jasné, jak bolestivé její umístění bude. A k tomu se do mé přípravy vložil i Pán.

„Jestli můžu Sandro doporučit, tak až bude mít tu nejširší část ve svěrači, tak to zasunování přeruš, aby si to užila.“

Paní se samozřejmě tohoto nápadu hned chopila a tím mě nakonec donutila ke sténání. Bolest byla hrozná a Paní chvíli úplné usazení kolíku odkládala, aby ho do mě nakonec vrazila prudkou ranou na jeho konec. Bolest ve svěrači polevila, ale přihlásily se nepříjemné pocity v análu, vyvolané délkou i šířkou zátky. A bylo mi jasné, že ty mě budou doprovázet po celou dobu, kdy budu mít kolík v zadku. Ale to už jsem se musel postavit před Paní, která mi nasadila zpět pás cudnosti. Nakonec jsem se musel obléknout do baletního – černé punčocháče, růžový trikot a růžové baletní cvičky. Byl jsem pochválen za vzhled a potom již musel Pána i Paní následovat do patra a do jejich ložnice. Luxus celého domu mne již nepřekvapoval. Spíše mě překvapilo, že v ložnici se kromě normálního nábytku nacházely věci na BDSM. Dominovala jim klec, asi metr vysoká a široká a půldruhého metru dlouhá. Její horní deska byla jediná plná, polstrovaná a potažená červenou kůží.

„Tak kde necháš naší baletku spinkat?“ zvědavě se ptal Pán.

„Já si říkala, že dneska ještě není tolik unavená, tak že jí necháme v kozelci na kleci. Uvnitř může odpočívat až zítra. Nebo vymyslím něco jiného.“

Musel jsem se položit na břicho na klec tak, abych hlavu měl ještě na desce a nohy mi přečnívaly. Mí vychovatelé mě přitáhli k desce řemenem v oblasti břicha, spoutali mi ruce za zády a nohy v kotnících a tato pouta spojili dohromady. Ocitl jsem se v klasickém kozelci. Ten jsem samozřejmě znal a tak jsem i věděl, že nepříjemné pocity se budou stupňovat až do bolesti. Bylo jasné, že toho moc nenaspím. S ironickou poznámkou, že by mě mohlo rušit světlo, než půjdou spát, mi Paní ještě natáhla nějakou těsnou látkovou kuklu na hlavu. Ta mi ani nepřekážela, dalo se v ní téměř normálně dýchat, pouze jsem byl opět oslepený. A potom jsem již byl ponechán svému osudu. Jen jsem byl ještě svědkem – aspoň sluchem – toho, jak se Pán a Paní před spaním pomilovali. Měl jsem pocit, jako by mi chtěli naznačit, že jsem stejný kus nábytku jako ten ostatní v místnosti. A můj penis na tyto zvuky reagoval bolestivou erekcí v pásu cudnosti.

foto kink.com

Čas se nekonečně vlekl. Občas jsem i na chvíli usnul, ale každý mimovolný pohyb vyvolával bolest ve svalech a kloubech. Úplně jsem ztratil představu o čase, odhadoval jsem, že v době, kdy jsem byl spoutáván, mohlo být něco kolem páté ráno, ale kolik mohlo být v době, kdy jsem uslyšel vstávající Paní a Pána, jsem vůbec netušil. Byl jsem rozvázán, chvilku ponechán vleže, abych se vzpamatoval, a po sundání masky jsem musel slézt z klece. Pán seděl na posteli nahý.

„Tak se pojď baletko nasnídat!“ poručil mi.

Nezbylo mi než před ním zakleknout a ústy uchopit jeho penis. Bylo to dlouhé ponížení, než jsem ho dovedl k vyvrcholení. A stejně jako v noci jsem musel vše spolykat. Bylo mi dost nevolno, pachuť v ústech přetrvávala. Pán mě nechal klečet u postele a oba s Paní na chvíli odešli. Začínal jsem mít problémy s močovým měchýřem, ale poslušně jsem klečel a čekal.

—

Baletka