Selfbondage pro začátečníky – Pouta

kapitola 1.

Pouta

Pro každého začínajícího selfbondagistu, který jinak nemá nikoho, kdo by jej spoutal a který zatím nemá ani dostatečné zkušenosti s provazy, jsou klasická pouta logickou volbou, neboť manipulace s nimi je velmi rychlá a jednoduchá, což je pro každého začátečníka bezpochyby výhoda. K dalším vlastnostem pout, kterou ocení především milovníci skutečné bezmoci,  patří naprostá nekompromisnost spoutání, neboť bez klíčku se takřka nikdy nelze z pout vyprostit. To je ovšem zároveň věc poněkud dvousečná, neboť ji sice bezpochyby ocení výše zmíněná kategorie jedinců, která zavrhuje polovičatá řešení, avšak pro nezkušené může být zároveň zdrojem jistých rizik. A protože nasadit si pouta bývá obvykle velmi snadné, tyto řádky budou spíše zaměřeny jiným směrem – jak to udělat správně, abychom výše zmíněná rizika v maximální možné míře eliminovali. Jistě totiž není nic příjemného při selfbondagových hrátkách volat někoho nezasvěceného o pomoc, přičemž trapnost situace je ještě tou lepší variantou, jak takové podceněné riziko může skončit.

Při pokusu o inventarizaci možných nebezpečí se v první řadě nevyhneme letmému pohledu na trh, neboť existují nejrůznější typy pout, u nichž se právě v závislosti na jejich druhu může míra rizika lišit jak co do charakteru, tak co do výše nebezpečí. V podstatě lze zjednodušeně říci, že můžeme pouta rozdělit do tří elementárních skupin: pouta řetízková 

kloubová pouta 

a kompaktní pouta

Krom toho existují ještě nejrůznější speciální či originální provedení, jako např. pouta palcová

křížová pouta

která fungují na zcela jiném principu, dále pouta typu bagno, jejichž princip je opět zcela odlišný od všech předchozích, a mnohá jiná, včetně nejrůznějších kombinací, jako je např hogtie set.

Pozastavme se však především u prvních třech nejběžnějších typů.

Pouta označená pracovně jako řetízková se vyznačují tím, že jsou spojena jedním nebo dokonce několika články řetězu, což dává spoutanému ještě poměrně značný manévrovací prostor, neboť jednak ruce nejsou tak těsně u sebe a jednak je lze přetočit. Není tedy potřeba dbát nějaké zvýšené opatrnosti, je v podstatě lhostejné, na které straně se nachází holekey, neboli dírka pro klíček. Jen pokud si ruce spoutáváme za zády, pak je vhodné, stejně jako u všech ostatních pout, si nejprve povšimnout, kterým směrem je klíčová dírka orientována, případně v jaké části plochy se nachází, neboť musíme počítat s tím, že si za záda neuvidíme a bude potřeba trefit se prakticky poslepu. Proto před prvním ostrým použitím doporučuji si každá nová pouta, která si pořídíme a která ještě důvěrně neznáme, důkladně „nastudovat“. To v praxi znamená především pozorně se podívat, kde je klíčová dírka, kterým směrem je orientována a zkusit si poslepu jen s pomocí hmatu „změřit“, v jaké poloze se vůči okrajům či jiným nerovnostem povrchu nachází. Není také vůbec od věci si celý odemykací mechanismus nejprve vyzkoušet tzv. „na sucho“, neboť odhalit případné výrobní vady výrobku až na spoutaných rukách není zrovna prozíravé. U některých volnějších pout s více než jedním řetězovým spojovacím článkem někteří pružnější lidé (zejména ženy) ruce spoutané za zády dokonce dokáží protáhnout přes zadek a nohy dopředu, před tělo, kde je pak osvobození o několik řádů snažší a není tedy potřeba se o něm vůbec zmiňovat.

Pouta kloubová jsou, kterak sám název naznačuje, spojená nikoli řetězovým článkem, nýbrž kloubem, který umožňuje ohyb pouze v jednom konkrétním rozpětí úhlu a směru. Tato pouta jsou již daleko restriktivnější, neboť nejenže nám ruce přibližují více k sobě, takže již není v žádném případě možné protáhnout ruce spoutané za zády přes zadek  před tělo, ale také nám zcela znemožňují přetočit ruce a dosáhnout tak na odvrácenou stranu pout (tj. na stranu opačnou, než kam směřují prsty). Tento fakt má zcela zásadní význam u pout, která mají obě klíčové dírky na jedné straně např

Existují totiž i typy jednak oboustranné, které mají dírku z obou stran,  a jednak střídavé, kde se dírka nachází na jiné straně pro každou ruku. U těchto typů zmíněná skutečnost není tak fatální. Avšak u pout, která, jak již zmíněno, mají dírku jen na jedné straně, je třeba velmi bedlivě dbát na to, aby tato strana zůstala VŽDY přivrácená směrem k prstům, jako je tomu na obr..

Jakmile si totiž ruce spoutáme za zády a pouta nasadíme opačně, jako je tomu na obr.,

pak není ani potřeba je příliš utahovat k tomu, abychom se sami již nikdy neosvobodili. Na odvrácenou stranu pout totiž prsty NELZE fyzicky dosáhnout, takže pozor na to! Pokud tak učiníme s rukama před tělem, můžeme si ještě pomoci ústy (nemáte-li v nich ovšem zrovna uzamykatelný roubík), avšak pokud se vám to stane s rukama za zády, pak, bohužel, není jiná možnost, než požádat někoho druhého o pomoc. Z takové situace není prostě úniku. Proto je lépe na to myslet předem, dbát opravdu mimořádné opatrnosti a sledovat, jakou stranou přikládáte pouta na ruce. I v tomto případě, stejně jako je zmiňováno u řetízkových pout, je dobré předem vědět, v které části se nachází a kam je natočena klíčová dírka, neboť ji budeme hledat pouze hmatem poslepu a neznalost této informace nám pobyt v poutech může mnohanásobně prodloužit. Což nemusí být vždy ku prospěchu věci.

Další věcí, kterou je třeba zohledňovat u tohoto typu pout, je síla stisku. Nic určitě nezkazíme, necháme-li si je volnější do té míry, aby v nich šlo ještě protáčet zápěstí. Avšak existují i lidé, kteří mají rádi pevné spoutání, kteří vědí, že počáteční bolest ostrých hran se po chvilce rozloží do příjemného, jaksi všeobjímajícího stisku. V tomto ohledu lze ty ergonomičtější druhy pout, která respektují tvar zápěstí a tedy k němu lépe přilnou, rozdělit na dva základní typy. První při stisku napevno, neřku-li nadoraz, nutí ruce setrvávat v poloze dlaněmi k sobě.,

většina případů), druhý pak dlaněmi vedle sebe .

Nebezpečný je zejména ten druhý případ, neboť při pevném utažení nebudeme schopni protočit ruku tak, aby prsty dosáhly do oblasti klíčové dírky a to ani v případě, že se bude nacházet na správné straně. Proto je potřeba taková pouta nikdy příliš neutahovat! Samovolnému dotažení pout, k němuž by mohlo dojít např. ve spánku či při nešikovném opření se o spoutané ruce, lze předejít stisknutím pojistky, kterou je vybavena většina modelů (viz šipky na obr. )

Dále považuji za nutné se zmínit o umístění pout z hlediska anatomie ruky, což je opět podstatné zejména u kloubových pout. Pro potřeby následného osvobození je daleko bezpečnější pouta nasazovat a hlavně utahovat v mezikloubním zůžení ruky tak, jak je tomu na obrázcích

Naopak je zcela nevhodné je utahovat výše, jak je tomu na obr.,

protože tato oblast je nejen citlivější a náchylnější k omezení krevního oběhu, ale především proto, že se tímto klíčová dírka notně vzdálí z dosahu našich prstů a bude tak daleko obtížnější, v mnoha případech i nemožné se osvobodit, i když budou dírky na správné straně. Na předchozím obrázku je zároveň čarou naznačena oblast zápěstí, kde by správně měla být pouta nasazena.

Konečně třetím druhem jsou pouta masivní, kompaktní, neboli napevno spojená. Ta jsou vůbec nejrestriktivnější, neboť neumožňují žádný pohyb rukou vůči sobě vzájemně. Obvykle nemají proměnlivou „ohniskovou“ vzdálenost (ač jsou i výjimky) a jsou vyráběná v jedné nebo několika konkrétních neměnných velikostech. Je potom velice individuální, jak komu sedí a kolik mu nechávají manipulačního prostoru. Nejnebezpečnější jsou pochopiteně případy, kdy na ruce sednou přesně či těsně a žádný prostor nenechají. V takových případech vůbec nedoporučuji si ruce spoutávat za zády, neboť je zhola nemožné se poté sám osvobodit. Prsty totiž není možné ke klíčové dírce dosáhnout.

Určitou možností pro ty, kteří si chtějí tuto pozici přesto užít, je u určitých typů nechat klíček v zámku a odemknout jej pomocí tlaku klíčku o něco pevného. Zde však hrozí, že klíček z dírky vypadne a pak jsme opět v bezvýchodné situaci. Začátečníci by se proto měli podobným experimentům vyhnout. Chtějí-li si takováto restriktivní pouta vyzkoušet přec, pak tedy jedině před tělem, kde je možné si pomoci ústy. Variantou také je použít pouta o číslo větší tak, aby ruce zůstaly v ocích pout pohyblivé a bylo je možné protáčet.

Zcela specifickou kapitolou jsou potom různá speciální pouta, jako např. křížová pouta.

Z těch, pokud mají správnou velikost a sedí dobře, v podstatě není cesty, jak se z nich vyprostit dokonce ani tehdy, zůstane-li klíček v zámku. Naštěstí je však zároveň také téměř nemožné se jimi sám spoutat, čímž nám toto riziko prakticky odpadá ☺  K dostání jsou i různé speciální sestavy, např pro hogtie, transportní sety apod., kterak bylo již zmíněno. Vždy je před použitím zapotřebí se zamyslet, v jakých  směrech a jakým způsobem nás tyto prostředky budou omezovat a dle toho si přichystat únikové varianty. Zde nebývá cesty zpět, jakékoli opomenutí může mít přímo až tragické následky. Takže pozor na to.

A ještě několik závěrečných postřehů obecně. Pouta jsou obecně naprosto nevhodná k zavěšování (kdo do nich někdy zkusil položit svou váhu, dobře ví proč) a to dokonce ani např. pro pouhé zavěšení rukou nad hlavou. Problém je totiž mimo jiné s osvobozením – jakmile klíček máme kdekoli jinde než v ruce, už se k němu nedostaneme. Avšak i za předpokladu, že si jej necháme v ruce, je třeba vždy počítat s tím, že nám z té ruky může neobratnou manipulací vypadnout. Pak spadne pochopitelně na zem a tam se k němu s rukama spoutanýma nad hlavou např. za řetěz upevněným ke stropu již nikdy nedostaneme. Rovněž tak není vhodné připoutávat se k jakýmkoli pevným předmětům. Vždy je potřeba nejprve zvážit, za jakých  okolností a zda vůbec je možné se dostat ke klíčku.

Ti, kteří si chtějí užívat bezmoci po určitou dobu bez jakékoli možnosti osvobození musí řešit problém, jak to udělat, aby se po jisté době přeci jen osvobodit mohli. Řešení existuje, neboť jsou různé způsoby načasování osvobození tak, aby člověk strávil v poutech pouze předem určenou dobu, po kterou nebude mít možnost uniknout. Je jich dokonce tolik, že by to vydalo na samostatnou kapitolu. Spočívají především v tom, že dáme klíček mimo dosah spoutaných rukou, avšak tak, aby se v tomto dosahu po předem určené době opět ocitnul. Jak to udělat? Zmiňme se zde jen o té nejběžnější a nejjednodušší metodě, kterou je ledový zámek. Princip spočívá v tom, že se jakákoli plastová krabička naplní vodou, do které se ponoří konce dvou samostatných provazů a to celé se dá zmrznout do mrazáku. Vzniknuvší led spojí pevně oba provazy, avšak jakmile roztaje, opět je uvolní. Využít toho lze např. tak, že se jeden  konec provazu této ledové sestavy pověsí ke stropu (lustru, kamkoli do výšky) a na druhý se přiváže klíček od pout. Dokud led drží, klíček visí vysoko mimo dosah (za zády) spoutaných rukou. Abychom se vyvarovali pokušení lést na židle stoly apod, můžeme si ještě spoutat nohy, či v neposlední řadě se lze také spoutat do kozelce, který nám v jakýchkoli snahách dosáhnout kamkoli do výšky spolehlivě zabrání. Jakmile led roztaje, zmizí s ním i spojení obou provazů a klíček spadne na zem, kde na něj již dosáhneme. Pozor – i při pokojové teplotě kostka ledu roztává nečekaně dlouho! Proto stačí i docela malá kostka do velikosti mýdlové krabičky na několik hodin strávených v poutech. Je záhodno zohlednit i takové maličkosti, jako je roční období a způsob vytápění. Např. vládnou-li venku třeskuté mrazy a doma máme elektrické vytápění, může se třeba stát, že vypadne el. proud, v pokoji se ochladí a kostka ledu bude roztávat mnohonásobně déle. I s takovýmito zdánlivě nepravděpodobnými variantami je třeba předem počítat. Na každou maličkost musíme myslet, chceme-li se vyhnout nějaké újmě plynoucí z toho, že se nebudeme schopni osvobodit ze situace, do níž jsme se sami dostali. A že hrozí nejedna.

Jednu zajímovou zkušenost se selfbondage s pouty viz. můj blog:

http://blog.bdsmlife.cz/meissonier/post/2953/,

kde jsem na základě vlastního zážitku poněkud rozvinul další, neméně významný aspekt – roli psychiky.

Závěrem ještě sedmibodové desatero začínajících selfistů:

• vždy mít předem důkladně promyšlenou únikovou cestu
• nenechávat nic náhodě, žádné experimenty typu „zkusím a ono to nějak dopadne“
• důkladně si předem „nastudovat“ každá pouta, která hodlám použít
• nepoužívat zároveň s pouty deprivační pomůcky (kukly, roubíky apod.)
• pouty se nikdy nezavěšovat, ani nepřipoutávat k pevným předmětům
• v případě volby časovaného úniku mít vždy v záloze plán B, např. telefon pro zavolání o pomoc (lépe si udělat ostudu před přáteli, než bídně zhynout spoután ve vlastním bytě)
• nepropadat panice u beznadějně vyhlížejících situací – s chladnou hlavou se vždy lépe hledá konstruktivní řešení.

Mnoho vzrušujících zážitků při hrátkách s pouty!

PS: v příští kapitole se budeme věnovat provazům..