Boutique Cute & Kinky I. [soutěžní povídka]

[total-poll id=7646]

Kapitola 1. – Boutique Cute & Kinky

KORZETKA

Sedím připoutaná několika řemeny ke speciálnímu křeslu, které mne nedovolí sebemenší pohyb, oblečena v celotělovém latexovém catsuite včetně kukly, rukavic a ponožek. Je čtvrtek, den mou paní označen za dnem regenerace, a proto je vše z tenkého latexu. Díky (paní a) čtvrtku na sobě nemám ani korzet ani boty na vysokém podpatku, nebo jinou tréninkovou hračku ve mně. Dokonce ani mnou nenáviděný roubík.

Má paní vlastní bezpečnostní službu a já mám na starosti dva obchody, které sleduji na několika monitorech přede mnou. Pokud se v nich něco stane, mám okamžitě stisknout jedno z tlačítek pod dlaní.

Je to složitá práce protože o místech a lidech uvnitř nic nevím a je těžké poznat zloděje od zmateného zákazníka. Třeba tento kluk na třetím monitoru. Místo aby šel do kabinky, vešel do šatny personálu a tam si začal sundávat oblečení. Už jsem chtěla zmáčknout tlačítko, ale uviděla jsem, že má oblečeny krajkové kalhotky a to je u kluka netradiční. Taky jsem měla pravdu. Za chvíli sebou škubl a do místnosti vešla majitelka (nebo si to aspoň myslím, protože je tam denně) a pomáhala mu obléct bílé stahovací body z lesklého saténu, do kterého vložila dva nafouknuté balónky místo prsou. Na zadní části body mu utáhla vázání podobné jako na korzetu. Kluk si poté oblékl připravené modré kalhoty a bílou lesklou halenku s dlouhými rukávy a mírným roláčkem, který přecházel do mašle. Doladily detaily jako je paruka a make-up a majitelka jej odvedla do kabinky číslo 1. Záběr na kabinku mám na druhém monitoru, na kterém vidím i nápis Cute & K.

Standardní délka mé směny je 12 hodin a já tu takto sedím už devátou hodinu (na jednom monitoru jsou hodiny) a už mám docela hlad. Žízeň nemám, do kukly a poté do pusy mi vede hadička. Stačí jen nasát. To ale nedělám moc často, protože WC mám vyřešeno jinou hadičkou přímo do pytlíku na levém stehnu. Jsem otrokyně a jsem jí ráda, ale i tak čůrám raději bez hadičky.

Ještě tři hodiny…

MARTIN

Stojím před butikem s názvem Cute & K ve kterém je nabízeno dámské oblečení a prádlo. Podle inzerátu hledají prodavačku, nabízí slevu na nákup, nadstandardní platové ohodnocení a další benefity. Poslední kontrola telefonu, jestli mi Veronika odepíše, proč se mnou tak najednou a jen po SMS rozešla. Bohužel nic. Horší to dnes už nemůže být, otevírám dveře a vcházím do butiku, za pokus nic nedám. Ve dveřích jsem ještě pustil dívku, která vycházela. Malá, černé pouzdrové šaty, silonky s leskem a černé lakované lodičky. Mne ale zaujaly její vlasy. Krátké mikádo do poloviny krku, ofina skoro do očí. Na vlasech neujíždím, ale musím uznat, že kdybych byl holka, tak se tak nechám ostříhat.

Po vstupu do obchodu se rozhlížím po butiku. Vpravo je pokladna, uprostřed věšáky s oblečením a ve zdi dvě kabinky. Butik je docela mimo centrum, ale i tak tu je dost zákazníků, asi 5 žen a jeden muž. U pokladny stojí starší paní a slovensky se mne ptá, jak mi může pomoci.

Starší možná je, ale hodně se o sebe stará, protože vypadá úžasně. Kaštanové vlasy po prsa sepnuté vzadu do culíku. Perfektně upravený obličej, pevná postava. Na sobě má bílou podprsenku základního střihu, kterou vidím, protože má oblečenou bílou halenku z poloprůhledného materiálu a černé dokonale padnoucí kalhoty.

Přistupuji blíž, přestavím se a začínám trochu koktavě povídat o inzerátu. V momentě, kdy majitelka zjistí, že nejsem zákazník, vytáhne telefon a něco si zapíše. Položí telefon, představí se jako Ivana a začne mi povídat o butiku, o nabízeném sortimentu apod. Snažím se sledovat vše, co říká, ale přiznám se, že sleduji spíš ji samotnou. Už druhá krásná žena za necelých 5 minut, tady by se mi asi líbilo. Postřehnu, že nastupuji už zítra

ráno v 8, v butiku se nosí uniforma, která bude připravena šatně. Při pohledu směrem na šatnu ale zahlédnu, že na zastávce před butikem stojí slečna v krátkých růžových úzkých šatech s krátkými balónovými rukávy. Na nohách má ve stejné barvě lesklé lodičky na velmi vysokém podpatku. Na šatech se mi něco nezdá. Jsem docela daleko a ještě mi to zkresluje sklo ve výloze, ale šaty jsou tak perfektně upnuté a lesklé, že to nemůže být látka, spíš něco jako latex. Nebudu Vám nic nalhávat, sám si v něm libuji, ale zatím jsem jej viděl jen na sobě nebo na internetu. Nikdy na někom jiném a takto přitažlivém.

Majitelka butiku si všimla, že jsem duchem jinde, odkašlala a dál pokračovala. Říkám si, že horší pohovor snad nikdo nikdy neměl, ale majitelce to asi nevadí a podává mi smlouvu. Začínám pospíchat, třeba ještě zastihnu dívku na zastávce. Čtu první stranu, zdá se to být standardní smlouva, na poslední stránce podepisuji.

Ivana, si spíš jen pro sebe si povídá: „Snad nebudu litovat, když nastupuje tak pozdě“. To jsem sice nepochopil, protože mne vidí prvně, nebyli jsme domluveni na žádný čas a já mohu nastoupit hned zítra. Jsem ale rád, že to asi klaplo a já si už možná zítra budu moci koupit, vyzkoušet a namarkovat první dámské oblečení pro sebe, aniž by mne u toho viděla jiná prodavačka.

Už jsem se chystal odejít, Ivana mně ještě podává dárkovou taštičku se slovy, že se jedná o dárek na přivítanou pro každou prodavačku. Dodává, že nepočítala s tím, že by mohla mít i prodavače, tak s tím aspoň udělám radost přítelkyni. Poděkuji a odcházím.

Bohužel dívka v latexu na zastávce už není. Prvním autobusem odjíždím směrem do centra. V autobusu se nenápadně dívám do dárkové taštičky, co za dárek jsem dostal. Nechtělo se mi to tam rozbalovat, kdoví co v tom může být, když je to pro „přítelkyni“, opatrně otevírám a v taštičce je lístek a nějaká bílá krabička s nápisem „lingerie“. Dál rozbalovat si už v autobusu neodvažuji.

Domů jsem dorazil až před pátou, cesta do obchodu trvá půl hodiny, ale já musel ještě něco zařídit. Sundávám bundu, z batohu vytahuji dárkovou tašku a z ní krabičku. Jedná se o krajkové kalhotky! Super, začíná to skvěle. Kalhotky mají vysoký, cca 3cm elastický saténový pas, na zadní straně je po celé délce zlatý plíšek, na který je vpředu přidělán zlatý řetízek. V oblasti pod pupíkem je zlatý ozdobný plíšek s černým kamínkem. Pod tímto pasem je až do úrovně rozkroku krajka. Při mé výšce a postavě mi padne většina dámského oblečení, přítelkyni nemám (a stejně bych jí je nedal), kalhotky rovnou oblékám. Zlatý řetízek nemůžu přetáhnout přes stehna, naštěstí na to výrobce myslel a řetízek je na pravé straně pouze zaháknut do očka. Kalhotky tedy bez problémů oblékám a jdu se na sebe podívat před zrcadlo. Perfektní!

Inspirovaný majitelkou butiku jsem si oblékl podprsenku, přes ni si dal poloprůhlednou šifónovou halenku s dlouhými rukávy, úzkou černou sukni ke kolenům, černé punčochy a baleríny stejné barvy jako halenka. Takto oblečen jsem si doma pouklízel a později se díval na film v posteli, kde jsem taky vyčerpaný usnul.

Ráno se probudím, sundávám si halenku, sukni, punčochy. Kalhotky ale nejdou opět přes stehna sundat. Hledám tedy jak povolit řetízek, ale to očko zajelo pod plíšek a teď nejdou vyháknout. Zkouším tahat ale nic. Dokonale drží. Neměl jsem to sice v úmyslu, ale dnes pojedu v dámských kalhotkách. Pro případ, že bych neměl soukromí při převlékání do uniformy, si raději na kalhotky oblékám i pánské trenýrky.

Cesta busem trvala chvilku a já stojím před butikem a mým prvním dnem jako prodavač. Přesně v 8 otevírám dveře butiku a vcházím do obchodu. Ivana je už za pokladnou, míří na mne rukou a v tu chvíli dostávám silné píchnutí v oblasti pasu. Tak tak, že jsem neupadnul. Majitelka se usmívá a povídá: „Martino, toto byl elektrošok a ty jich dostaneš ještě mnoho“

SILVIE

V 14:20 jsem dorazila domů, respektive do domu mé paní, jejíž otrokyní jsem třináctým rokem. Bydlím s ní, protože mimo jiné mé povinnosti, je jí být na blízku 24/7. Posvačila jsem, svlékla si moje oblíbené růžové

latexové šaty s nabíranými rukávy, latexové spodní prádlo, osprchovala se, odskočila si a nyní se soukám do celotělového tmavě modrého latexového catesuite. Na sobě už mám ve stejné barvě latexové ponožky, rukavice a kuklu s otvory pro oči a ústa a dvěma malýma dírkami u nosu. Pro možnost zakrytí očí a úst jsou na kukle připraveny po stranách cvočky. I když je catsuite velmi úzký, tipuju schválně o číslo menší, relativně rychle se mi jej podaří nasadit, přece jen si jej nenasazuji poprvé. Zapínám zip na zádech a roztírám olej. Právě jsem se stala bezejmennou osobou, celá pokrytá upnutým, ale krásně lesklým latexem. Chybí už jen korzet, který musím stáhnout na obvod 60cm. Obouvám si lodičky na středním podpatku a jdu si kleknout ke dveřím a čekat příchod paní.

Takto čekám do 17:30, kdy se rozsvítí světlo nad dveřmi upozorňující na otevřená garážová vrata. Paní přijela. Jdu ke garáži a otevírám všechny dveře, kterými paní prochází. Kolem domu není žádný neprůhledný plot a lidé se vždy doslova zírají, když mne vidí v latexu, ale já už to vůbec neřeším. Více než 10 let nic jiného než latex nenosím, doma ani ve městě. Divné mi naopak přijde nosit bavlnu.

Paní mi při vstupu do bytu řekne, ať se jdu vyprázdnit a já pokorně odcházím na WC. To znamená jediné, následujících několik hodin nebudu mít WC z jakéhokoliv důvodu přístupné. Paní na mne čeká v obývacím pokoji a přikazuje, abych se zula a lehla si na břicho před TV. Korzet mi přitahuje ještě o něco více. Poté pode mnou v oblasti prsou, břicha, stehen, kolen a kotníků protáhne řemeny, které silně přitáhne. Takto mne zcela zbaví možnosti jakéhokoliv pohybu. Nakonec dostanu klapky na oči. Předpokládám, že dostanu i roubík a proto otevírám pusu. Ten jsem nakonec nedostala a slyším, jak paní odchází. Musím využívat každé volné chvilky a pokouším se usnout.

Au, probudilo mne švihnutí biče po prdelce. Dost silné, ale není to poprvé v mém životě a silný latex také trochu ubral ze síly. Nevím kolik je hodin, možná jsem spala jen půl hodiny, možná je 11 večer. Rychle ze sebe dostanu: „Děkuji paní, jsem v pořádku, přejete si?“ Nepřichází žádná odpověď.

Opět usínám, ale za nějakou dobu se to celé opakuje. Bič, následně mé: „Děkuji paní, jsem v pořádku, přejete si?“ a opět bez odpovědi. Po tomto šoku ale už nemůžu usnout a čekám, kdy přijde další. Místo toho se po nějaké době samy uvolní všechny řemeny a slyší nahranou zprávu. „Jedenáctko, je 5 ráno a za 2 hodiny se probouzím“.

Pro mne to znamená jediné, převléci se, uklidit a na sedmou připravit snídani. Sundávám tedy klapky z očí a potichu odcházím do koupelny. Dostávám se z korzetu, propoceného latexového catsuite, rukavic, ponožek a kukly. Jdu na WC a pro jistotu si provedu i klystýr. Osprchuji se a jdu do šatny pro latexový obleček francouzské uklízečky.

Oblékám si černé latexové kalhotky s bílým ozdobným řasením a rukavice nad loket. Na nohy dávám bílé vysoké latexové samodržící punčochy do půlky stehen. Dále natahuji latexovou uniformu. Jedná se o černé šatičky áčkového střihu se zapínáním na zip na zádech, sukní po kolena a krátkýma balónovými rukávy. Na spodní části sukně, rukávů a ve výstřihu je ozdobné bílé řasení jako mám na kalhotkách. Opět oblékám korzet, v kterém jsem trpěla posledních 16 hodin, nenechávám nic náhodě a utahuji jej o cm víc na celkových 59cm. Kolem pasu uvazuji bílou zástěrku a na nohy obouvám lakované lodičky 17cm vysokém podpatku.