Uvolnil mi nohy, takže jsem se zase mohla volně pohybovat a pohybem ruky mi naznačil, ať si stoupnu na čtyři. K obojku mi připnul vodítko a zatáhl. „Jdeme.“ Poslušně jsem za ním šla a díky tomu, že jsem měla oči stále zavázané šátkem, jsem jen odhadovala, že jdeme to speciálně vybavené místnosti, kde je vše, na co byste si jen mohli vzpomenout.
Otevřel dveře, vstoupil dovnitř a já za ním. Zavřel dveře a zastavili jsme se někde uprostřed místnosti. Zatáhl za vodítko. „Vstaň,“ přikázal. Poslechla jsem ho a stoupla si. Stála jsem tam před ním stále se zavázanýma očima, svorkami na bradavkách a podvazcích. Docela by mě zajímalo, jak přežily bičování.
Vzal mě za zápěstí a karabinou je k sobě před tělem připnul. Poté mi ruce zvedl nahoru a připnul k řetězu, který visel ze stropu. Chvíli se nedělo nic. Já jsem jen stála a čekala, co dalšího se bude dít.
Ucítila jsem jeho ruce na bocích. Jen tak jemně mě hladil a pomalu sjížděl rukama až ke kotníkům, kde připnul ke koženým poutům na mých kotnících rozporku, takže jsem nemohla dát nohy k sobě. Začal mě něčím hladit na stehnech, poté sjel na zadeček, nahoru na záda, až mi naskočila husí kůže. Poslední obkroužil má prsa, přejížděl po bradavkách, až jsem cítila, jak se stahují.
Poté přišlo jemné šlehnutí. Jen tak si hrál a jemně mě plácal bičíkem snad přes každou část těla. Ran bylo dost a místa, kam přicházely, se dala jen těžko očekávat. Postupně rány nabývaly na intenzitě, až se z těch nejjemnějších příjemných staly velké, které pořádně štípaly. Kroutila jsem se v poutech a vydávala zvuky rozhodně nespokojenosti. No, nebylo mi to nic platné a rány pokračovaly. Až po nějaké chvíli se zřejmě rozhodl, že to stačí a rány ustaly. Po chvíli jsem ucítila oním bičíkem hlazení na poštěváčku. Všemi silami, co se ve mně vzaly, jsem se snažila dát nohy k sobě, jenže díky rozporce vyšlo moje snažení na prázdno.
„Tak ty se mi budeš vzpírat?“ ozval se někde přede mnou jeho rozzlobený hlas. „Ne, Pane. Prosím, omlouvám se,“ slyšela jsem sama sebe. Odpovědi se mi ale nedostalo. Přistoupil ke mně ze zadu a začal mi něco cpát do úst. Otevřela jsem je, abych ho ještě víc nerozzlobila a zjistila jsem, že je to roubík. Bičík mě opět začal hladit přes poštěváček a já tentokrát se vším sebezapřením držela. Nejprve mě jen lehce poplácával, což bylo dobré, ale jeho rány se opět dál stupňovaly. Začala jsem pomalu kňučet do roubíku. Až ve chvíli, kdy jsem měla poštěváček v jednom ohni, přestal.
Myslela jsem si, že už je ta bolestivá část za mnou, ale to jsem se mýlila. Další na řadě byly zřejmě důtky. Jako první jsem dostala ránu přes prsa, což nebylo úplně příjemné, protože jsem měla stále svorky na bradavkách. Čekala jsem další rány, ale místo toho zatáhl za řetízek, který spojoval svorky na bradavkách, jako by si mě chtěl k sobě přitáhnout blíž. „Tohle je za tvou neposlušnost,“ řekl opravdu děsivým hlasem přímo u mého ucha. Začala jsem prosit i přes roubík, ale nebylo mi to nic platné už jen proto, že mi patrně nebylo rozumět ani slovo.
Důtky zasáhly můj zadek s takovou silou, až mi bolest prostoupila celé tělo. Zřejmě mě chtěl opravdu potrestat. Bez slitování. Rány přicházely bez velkých přestávek a já si byla jistá tím, že tohle nemůžu zvládnout. A pokud přece jen ano, tak si druhý den rozhodně nebudu moct sednout. Nakonec přece jen důtky odložil a já si pomyslně ve své mysli oddechla. Jenže předčasně.
Místo důtek sáhl pro rákosku. Pěkně ten tenký dřevěný proutek prohnul, abych měla ten nejlepší výhled samozřejmě a jen tak zkusmo švihnul rákoskou do vzduchu a zachytil ji dlaní. Ne, tohle rozhodně nemůžu zvládnout, pomyslela jsem si. Rákosku používal jen málo, protože to pro mě byl ten nejhorší trest. Bolelo to nejvíc ze všeho, co mohl použít. Při spatření tohoto nástroje hranice příjemného vzrušení mizela někde v dálce.
Zkusila jsem se vzepřít poutům, ale samozřejmě to byl jen marný pokus. Pomalu si stoupl za mě a já jen zatnula zuby v očekávání první rány. Jenže žádná nepřicházela. Chtěla jsem se na něj otočit, ale v tom ta rána přišla. Proutek se mi bolestivě zakousl do stehen a já vydala příšerný bolestivý sten. Další rána přišla chvíli na to a jen o kousek vedle. Vzpírala jsem se poutům, vřískala při každé ráně, kroutila se ze strany na stranu. Jenže mi to nebylo nic platné. Rány přicházely jedna za druhou bez větších přestávek, až se něco ve mně zlomilo a já se rozvzlykala. Slzy mi stékaly po tvářích a z mého těla se draly příšerné vzlyky. Samozřejmě pokud jsem si myslela, že ho tím obměkčím, mýlila jsem se. Vždy tvrdil, že slzy nic neznamenají, že je to jen výbuch emocí, že nesouvisí s bolestí. A rozhodně nejsou důvod pro to, aby čehokoli nechal.
Cítila jsem se ublížená, úplně ponížená a zlomená. Jen jsem visela v poutech s hlavou skloněnou. Občas jsem vydala nějaký ten vzlyk a slzy mi stále stékaly po tvářích. Bolelo mě snad každé místo na těle, ale já to nevnímala, jako by to bylo mé tělo. Připadala jsem si jako cizinec ve vlastním těle. A najednou jsem si uvědomila, že už mě nebije, že žádné rány už nepřichází. Ale přesto jsem stále odmítala zvednout hlavu. Beze slova se sklonil a odepnul rozporku, ale já jsem se stále nehýbala, i když jsem se už mohla postavit do pohodlnější polohy. Jako další odepnul mé ruce, ale já jsem nezvládla stát a cítila jsem, jak padám. Zachytil mě.
V náručí mě odnesl na kožešinu, která se rozprostírala, před krbem. Mé tělo zahalilo dokonalé teplo. Za chvíli se vrátil. Nejprve mě otočil na záda a odepnul mi svorky z bradavek. Jemně každou vzal do úst, což bylo velmi příjemné, ale já jsem se stále na něj odmítala podívat. Zřejmě s sebou přinesl krém na pohmožděniny a podobná zranění, protože mi jím začal jemně mazat rozdrásaná zápěstí. Potom mě otočil na břicho a namazal mi i příšerně bolavá stehna a hýždě. Opět na chvíli odešel, ale já ho nevnímala a jen se nepřítomně dívala do plamenů.
Když se vrátil, šel opět ke mně a začal mě hladit po vlasech, líbat na krku. Jeho rty si prolíbávaly cestičku po mých zádech až k mému rozkroku. Jazykem kmitl přes můj poštěváček a zřejmě očekával nějakou reakci, ale když žádná nepřišla, pokračoval. Ústy a jazykem prozkoumával můj klín a mě to bylo tak strašně příjemné, až jsem nezadržela vzdechy. Klínem jsem se tiskla ještě blíže k jeho ústům, že to snad ani nebylo možné. Cítila jsem, že se blížím k vrcholu.
Najednou jeho ústa zmizela a vystřídal je jeho úd. Tak pomalu a jemně do mě pronikal, že to snad ani nebylo možné. Lehce se pohyboval tam a zpět, až jsem myslela, že vybouchnu. Prudce jsem přirazila proti jeho pohybům a bylo mi jasné, že pochopí. Z lehu mě zvedl na čtyři, popadl mě za boky a nasadil poněkud intenzivnější tempo. Prudce do mě vrážel svůj úd a mačkal mi zbitý zadek, což mě skutečně přivádělo do extáze. Až se to zdálo nemožné, celá tahle epizoda mě neskutečně vzrušovala a připadala jsem si milovaná. Že někomu patřím a někomu na mně záleží. To bylo v té chvíli důležité.
S každým jeho přírazem jsem se propadala do ještě větší extáze. Měla jsem pocit, jako bych se vznášela někde v meziprostoru a mé tělo se rozpadalo na malé kousíčky. Až se rozpadlo úplně. Všechny ty pocity ve mně vybuchly v jednom ohlušujícím a neuvěřitelném orgasmu. Až jsem necítila nic a sesunula se na tu teplou a příjemně hebkou kožešinu. Cítila jsem, že on se ve mně stále pohybuju, ale jakoby to nebylo mé tělo. Nechala jsem ho, ať i on dosáhne takového krásného potěšení. Když to dokončil, sesunul se vedle mě a přitáhl si mě do jeho teplého obětí. V této chvíli jsme byli jen on a já. Na ničem jiném nezáleželo…
