[BDSM povídka] Svorky

Svorky

Sedím pohodlně zabořený do hlubokého křesla, srkám voňavé ristretto, které jsi mi nahá uvařila, při mém příchodu a užívám si svůj výhled. Nedívám se na moře, hory či jiný poutavý plenér. Ne, mám zajímavější výhled. Prohlížím si tvé pohlaví.

Ty ležíš na posteli v dost nepohodlné pozici. Jsi na zádech, nohy máš vysoko zvednuté a roztažené od sebe. Postaral jsem se o to, že se nemáš moc šancí se hýbat. Ruce jsem ti pomocí závěsných kožených pout připnul k rámu nad postelí. Nohy ti do široka rozpíná důmyslná rozporka. I tu jsem pomocí provazů připnul k témuž rámu jako ruce.

Tak si prohlížím to, co je nyní jen pro mne. Když se trochu nakloním, vidím i ňadra. Pohled mne pobavil, stále máš na nich svorky. Už je tam máš dlouho. Nějak jsem na ně pozapomněl. Asi si užiješ, když ti je sundám. Odkládám šálek a jdu ti je sundat. Nemají velký stisk, ale drtí tvé bradavky už hodně dlouho. Rozhoduji se je sundat nestandardně. Bičíkem. Máš na očích šátek, netušíš, co se chystám udělat. Ticho naruší série zvuků. Švihnutí, cinkot svorky na zemi, výkřik. Těžko říct, jestli jsi vykřikla bolestí, nebo úlekem. U druhého prsu se situace opakuje. Následují krátké, tlumené vzlyky. Přes ně slyším tiché: „Děkuji, Pane“.

–

Dobrykafe