Nuž, pravdu máš – a takisto aj v iných náboženstvách to je tak. Teraz ma skôr zaráža názor cirkvi na isté veci spojené so sexualitou.

Čekal jsem skutečně zamyšlení. Článek ale pouze ukazuje na příkladu církve, že ve všech dobách byly osoby, které své mocenské postavení zneužívaly k ponižování ostatních. Příklady z aktuální praxe církve jsou – jak to napsat slušně – úplně mimo. Když už o takovém tématu píšeš, napřed si k tomu aspoň něco přečti nebo se zeptej někoho, kdo o tom něco ví. Tohle je prostě blábol.

“Na rovinu o náboženství nevím takřka nic.” A z textu je to vidět. Spíš než o náboženství je text o tom, jak všude vidíš BDSM. Přitom má článek tak zajímavý název. V textu pak není ani náboženství, ani zamyšlení, a vlastně ani BDSM. Navíc s tolika faktickými chybami, že je asi ani nemá význam vypisovat. Až příště budeš o něčem psát, zkus si o tom nejdřív zjistit fakta.

Děkuji za příspěvky jak jsem napsal nejsem věřící a nemíním nikoho odsuzovat, však jak zde bylo správně řečeno je to jen o tom jak prvky z BDSM jsou vidět všude. A je to jen o tom jak si to kdo vezme a neměl tento článek být nějákým výpisem hystorických omylů, či snad současných problémů.

ja by som osobne náboženstvo v tomto poňatí s BSDM nestotožnoval, je pravda, že tie prvky čo boli poukázané sa čiastočne prelínajú avšak, podla môjho názoru to ide celými dejinami ludstva a hlavne v spoločnosti ako takej kde je tieda ( skupina) vädnúcich a ovládaných. ovládaný vždy prejavovali úctu ( dobrovolne či nasilu) voči vládnucemu jednotlivcovi či skupine. klaňanie pokora atď. možno by stálo za zmienku trochu rozpracovať vzťah inkvizície a BDSM čo má podľa mňa k sebe najbližšie, až nato že nešlo o konsenzuálne vykonávané praktiky. viem si reálne predstaviť že určitú skupinu ludí vzrušoval pohlaď na mučenie a popravy iných ľudí. Darmo bola iná doba…. surová a drsná. ľudí vždy lákalo násilie a smrť . popravy, gladiátori, zápasy…..
napr. aj japonské bondage bolo pôvodne určené na trestanie a mučenie. mnoho z týchto prvkov sa pretransformovalo do dnešných BDSM praktík…..

Ja jsem krestan, ale svobodny, tak resim dilema, jestli je lepsi vzhlizet k Bohu nebo krasne zene.

Madam, zaujalo mě že provádíte cejchování otroků. Můžete mi, prosím, sdělit jakou formou?
Pelu@post.cz

Wow. Parádní program.

To je nápad..

a teď by měl každý přispět trochou příběhu? Nelíbí se mi zrovna jméno záporáka – co třeba Brutus?

Nevím, jestli to takhle bude fungovat, scénář pro film je trochu jiný literární druh než scénář pro svazování. Základní rozdíl je v tom, že film by měl být uvěřitelný, tedy postavy by měly mít pochopitelnou motivaci proč jednají tak jak jednají. To v úvodní scéně nevidím.

Je asi pět možných cest vývoje:
1. B. nezastaví a jde dál, ale K. ho zaujala – nezajímavé, protože chybí akce
2. B. zastaví a galantně nabídne pomoc, pak v nestřežené chvíli K. napadne, najde v autě pouta. Pak by bylo zajímavé, kdyby B. nešel pěšky, ale přijel autem – může K. připoutat za ruce k volantu, zapřáhne její auto za svoje auto na lano a odtáhne si ji k sobě domů. Ale jak dál? Dostane ji k sobě domů, tam s ní může provádět cokoli, ale už to je divácky nezajímavé, protože nedochází k promítnutí motivace do konání postav (K. je pasivní a víceméně nemůže zasahovat do děje, B. je magor).
3. B. zastaví a galantně nabídne pomoc, pak potyčka, K. přemůže B. a veze ho s sebou jako hračku na párty. Totéž jako 2, ale převráceně.
4. B. nabízí pomoc, najdou v sobě zalíbení a postupně se mezi nimi vytvoří vztah. Potenciálně zajímavé, ale musely by se rozkrýt ty motivace postav, aby bylo jasné, že je další děj na hraně a zároveň je oba přitahuje.
5. B. nabídne pomoc, po výměně kola dojde ke konfliktu a oba se rozcházejí s neurčitým vztekem jeden na druhého. Pak by ten vztek musel nějak uzrát a převede se to na bod 2, jen vztah je od začátku spíš negativní a může se vyvíjet.

Pak je taky k úvaze, nakolik je důležité okolí a jak moc může hrát: je pátek odpoledne, tedy všude spousta lidí v autech i jiných dopravních prostředcích, zácpa. Takže do jakéhokoli scénáře z popsaných někdo asi zasáhne. Má, nemá? Kde se to odehrává? Je zajímavější klidné místo mimo Prahu, nebo ucpaná Praha?

Osobně by mě zaujalo následující ( malinko upravený začátek ). Korzetka jede v autě jako spolujezdec, vyráželo by se z prahy, jelo by se přes centrum, Korzetka by si vzadu na sedačkách třeba oblékala něco fetishistického, nebo by si uzamykala pouta jako přípravu na party, tedy záběry ne K. vzadu s okolní Prahou…z ničeho nic rána, kolo v háji ( to až za Prahou kde bude větší klid a vzbudí se trochu tajemnější atmosféra ). Střih na řidiče který leze ven mrknout co je za problém.
V důsledku rány korzetce vylítnul klíček od pout které už spoutali ruce za zády a kotníky k sobě na zem.
Tou dobou by se začalo stmívat a v bordelu na podlaze by nešli klíčky najít. A tak jde řidič vyměnit kolo, a korzetka hledá klíčky v podstatě jen očima.
Do toho by se tam objevil B. jakožto šílenec. Praští řidiče do hlavy, ten padá.. Vydešený výraz spoutané K. která nemůže skoro nic dělat. Ale i tak vyleze z auta a snaží se hopsat pryč. B. ji rychle dostihne, a zavře do kufru.
Kolo bylo již vyměněno, a tak odjíždí s Korzetkou pryč v kufru..( lehké osvětlení a kamera v kufru se záběrem na Korzetku )… Někam dojedou / něco se bude dít / K. uteče / B. ji stíhá / B. ji chytne? / někam ji převeze / přijde někdo další / K. se povede B. uzemnit…

čo tak večerná Praha, Korzetka sa má na nejakom opustenom mieste stretnúť s Harym, s ktorým majú spolu odísť na tú fetiš párty. niekolko minút pred plánovaným stretnutím jej volá HArry zavolá že bude 15 minút meškať, a aby prišli včas na párty, nech sa Korzetka zatiaľ v aute prezlečie do svojho pripraveného kostýmu. Korzetka samozrejme súhlasí, prezlečie sa do niečoho vzrušujúceho, a netrpezlivo čakajúc Harryho sadne si na prendé sedadlo, zapásuje sa , zaviaže si oči, zacvakne za chrbtom na ruky policajné putá a celá vzrušená čaká na Harryho , ktorý má každú chvíli prísť. V rovnakom čase sa na scéne objaví záporná postava, ktorá si všimne peknú slečnu samú v aute, príde bližšie a uvidí spútanú korzetku čakajúcu na partnera, teraz príde záber, na Harryho , ktorého ošetruje zdravotná sestra s otrasom mozgu po autoahavárii na rušnej križovatke……

Pojďme nejdřív něco napsat o postavách, fobu má pravdu o té motivaci. Pak je tu několik chyb v zadání, třeba Boner by po pěti měsících na lůžku neměl žádné svaly a sotva by dokázal chodit. Prudký liják v Praze by musel být tak šílený, že by Korzetka asi pravděpodobně zastavila a počkala, než přejde.

Marku, můžeš něco připsat o postavách?

I já si přidám svuj názor. Je tu otázka jak se to pojme jistě není možné natočit vše a také se asi shodneme, že jistá dávka věcí musí být uptavená jelikož tealita je jiná než optimální. A pokud jde o to skládání scénaře z několika návrhů tak pokus to dobře chápu jistě to bude inspirace k natočení a nebude se možné řídit zcela jedním scénařem či dát do kopy scénař z 5 návrhů a použít vše.
Tak teď je tu otázka máme li se shodnout na BDSM zaměřeným scénaři jak to pobrat?
Budou to návrhy co potom někdo sepíše do scénaře který se tu zveřejní?
Nebo bude DBSM scéna natočena a ta bude někde vidět jako výsledek?
Bude se tento scénář relaizovat? Případně v jakém období?
Mohl bych asi pokračovat v otázkách co přímo si říkají o zodpovězení.

Však základní otázka pro mě je zda si říci co vše bychom ve filmu viděli a přípdně navrhnout nějáky děj, čí aby každy psal scénař svuj a z nich se vybíralo?

Mám k tomu dvě otázky. První – jak moc to má být uvěřitelný scénář, který by se mohl stát? Druhý: kam to chcete ohledně BDSM směřovat, spíš k psych. vývoji postav, nebo k fyzickému omezování svobody? A jsou v tomhle směru nějaké nepřekročitelné hranice?

Nějak se nemůžu ztotožnit se zadáním, zkusil jsem tedy vymyslet vlastní.

Začátek – parta lidí odjíždí dvěma auty na hory. Korzetka sedí v jednom z aut, už ze záběrů balení aut a odjezdu je jasné, že to je parta, která spolu už podnikla spoustu věcí. Znají se, důvěřují si, jsou k sobě otevření.
Příjezd k chatě, u chaty šifra. Pár záběrů z drsnějšího hledání klíče – běhání po lese, luštění několika šifer a hádanek, lezení po stromech atd. Jednu indicii získají ve vesnici od vzdáleného souseda výměnou za něco hnusného, např. pět pavouků, které přinesou v rukou. Dialogy “nesnáším pavouky” atd., někdo poznamená, že je přece zajímavé překonávat své domnělé hranice.
Večer v chatě. Povídá se o hledání klíče a úkolech, taky pavoucích a překonávání sebe sama. Někdo navrhne, ať každý napíše na lísteček, co je pro něj překonáním sebe sama a co by chtěl zažít. Čí lístek se pak vytáhne, tomu patří celý víkend a bude mu přesně splněno, co si na lísteček napsal. Korzetka píše, že si chce zkusit zažít pocit velkého ponížení. Ostatní píšou zase své lístečky.
Vytahuje se lístek napsaný Korzetkou. Parta začíná vymýšlet, ale Korzetka by to neměla slyšet. Protože ji není kam vykázat, dohodnou se, že dostane do uší špunty a přes oči šátek (nebo přes hlavu pytel), aby neposlouchala a neviděla, co na ni ostatní vymýšlejí. Korzetka protestuje, tak ji ostatní přivážou k židli a zbaví sluchu a zraku. Tahle epizoda samozřejmě podnítí vymýšlení různých forem ponížení, kde je ponižovaná osoba spoutaná. Problém je v tom, že s sebou nemají žádné zajímavé vybavení. Stříbrnou pásku už skoro vyplýtvali na první přivázání Korzetky, pak už mají jen tažná lana v autech. Dohodnou se, že ráno se pokusí sehnat různé pomůcky, kterými by Korzetce připravili pěkný víkend.
První den končí rozhodnutím, že Korzetka od teď nebude smět používat ruce, aby byla závislá na ostatních. Zbytkem stříbrné pásky jí zalepí ruce do pěstí, a odvážou ji.
V noci sledujeme Korzetku, jak se dost neobratně se zalepenýma rukama obléká a jde ven z chaty. Snaží se ujet autem, nejde jí nastartovat, ale ruch probudí někoho z party. Ten Korzetku bere zpět dovnitř a přivazuje ji za nohy k posteli.
Ráno se parta vydává sehnat nějaké vybavení na ponižování. Korzetku nechávají přivázanou k posteli.

Teď se to větví: Korzetku může v chatě objevit záporák a než se ostatní vrátí, může ji unést nebo jí něco provádět. Nebo se může vrátit parta s vybavením a připravit Korzetce pěkný víkend – asi nejen na chatě, mohli by jí vzít do města se zalepenýma rukama, nechat aby se tam počůrala, chtít po ní různé úkoly atd., Nebo se parta může rozdělit na únosce a zachránce, únosci prchají s Korzetkou, zachránci se snaží je vypátrat, únosci ale mají to vybavení, tak nastraží pár zajímavých pastí atd. Nebo se nějakou souhrou náhod objeví ten kufr, co si Korzetka nechala v autě od minulé akce 🙂

Jak se vám líbí takový začátek scénáře?

myslím, že by bolo potrebné najprv ustáliť celkovú kostru základného príbehu, a až potom rozpracovávať detaily, prípadne jeho ďalšie pokračovanie.
a bolo by aj vhodné určiť hranice čo sa týka BDSM, kam by scenár mal až dôjsť, napr. či bude Korzetka len nejak pekne oblečená a priviazaná k stoličke, prípadne či budú určité scény vyslovene venované jej trýzneniu ? :-))

Tak se to nějak zaseklo. Marku a Korzetko, je tu dost otázek, kam scénář směřovat, asi byste se k tomu mohli vyjádřit, ať to nezůstane zaseknuté navždy.

Nabídl bych zase jiný příběh (stručně):

Děj začíná v kanceláři mravnostní policie, kde spolupracovníci Harry a Korzetka trénují dostání se z různých druhů bondáže. Harry má Korzetku spoutanou ve svěrací kazajce a ta se z ní pokouší dostat. V tom zazvoní telefon a oni dostávají nový úkol. Do České republiky má přijet nebezpečný deviant Boner, který přepadá ženy a dívky, které už pak nikdo neviděl. Mají ho sledovat a případně chytit při činu. Harry však vymyslí plán, že se ho Korzetka pokusí svést, vloudit k němu do hotelu a vyzvědět co nejvíce. On je bude sledovat. Navíc bude mít Korzetka u sebe odposlouchávací a monitorovací zařízení, takže Harry bude vědět, kde se nachází.
Podle hlášení si na Bonera počkají na letišti/nádraží a sledují až do hotelu (Boner používá půjčené auto), kde čekají před vchodem. Za chvíli jde Boner na procházku. V tu chvíli je čas na to vloupat se do jeho pokoje. Najdou zde poutací pomůcky, masky, roubíky, latexové oblečení, atd. Včas z pokoje zmizí a před hotelem na něj čekají. Uvidí ho, jak se blíží, ale zajde ještě do vedlejšího baru. To je vhodný okamžik pro Korzetku. Jde za ním a pouští se do hovoru. Zdá se, že plán funguje. Boner nabídne Korzetce procházku po již večerním městě. Vše se ale za chvíli pokazí, protože si Boner všimne, že je někdo sleduje. Ze situace pochopí, že se jedná o past. Nedává však nic znát. Cestou kličkuje uličkami a Harry je ztratí z dohledu. Nic se neděje. Má ještě monitorovací zařízení (přijímač nechal v autě, proto se tam vrací). U hotelu se Boner zastaví ještě u svého auta (které parkuje v boční temné uličce), že si musí něco vyzvednout. Požádá Korzetku, jestli mu může z kufru pomoct z nějakými věcmi. Ta kufr otevře, v něm však nic není. V tom okamžiku ji Boner přiloží hadr s chloroformem před obličej. Korzetka chvíli bojuje, ale marně. Spící ji zavře do kufru, rychle nastoupí a jede pryč. Po krátké chvíli zastaví, prohledá bezmocnou Korzetku a pochopitelně najde odposlouchávací a monitorovací zařízení, které vyhodí a ujede. Harry po chvíli přijede na místo, kde zařízení najde.
Boner si Korzetku odveze do odlehlé chaty. Tu si předem připravoval pro svou oběť, kterou v České republice uloví. Tam ji provizorně spoutá provazy, do pusy vloží hadrový roubík, zajistí páskou a přes hlavu přetáhne látkovou kuklu, kterou vozí po ruce sebou. Teď se musí vrátit do hotelu pro pomůcky. Pro jistotu jde zadním vchodem, aby ho vidělo co nejméně lidí. To se mu povede (Harry čeká u hlavního vchodu) a vrací se za Korzetkou. Ta je už probuzená. Aby měl jednodušší práci, použije opět chloroform. Tentokrát mu stačí stříknou pár kapek na látkovou kuklu a jen se dívat, až se Korzetka přestane cukat. Teď ji má opět k dispozici. Rozváže ji z provazů a svlíkne. K jeho potěšení uvidí, že má na sobě latexové/lakové/kožené spodní prádlo. Použije další kusy latexového/lakového/koženého oblečení ze svých zásob. Dále jako základ rukavičky, aby nemohla používat prsty, které zajistí pouty se zámečky. Takto ji navlékne do svěrací kazajky, na hlavu dá kuklu (s klapkami na oči a roubíkem) a nohy spoutá koženými pouty a rozporkou. Když se Korzetka probudí, sundá jí klapky z očí, aby se mohla rozhlídnout. Zjistí, že je na nějaké chatě a kolem leží spousta bondážních pomůcek. Boner jí vysvětlí, že pro svého klienta v Turecku unáší dívky a cvičí je v poslušnosti. Má zjištěno, že systematickým ponižováním spojeným s bondáží se velice rychle dá zlomit jejich vůle a stávají se poslušnými a oddanými otrokyněmi. Takto ji nechá, aby o tom přemýšlela a jde spát.
Neví však, že se Korzetka umí ze svěrací kazajky dostat. Jde jí to sice těžko a pomalu s rukavičkama na rukách, ale nakonec to zvládne. S neohrabanými prsty se jí dokonce podaří sundat si masku a nakonec i rozporku. Vyrazí ven. Cestou najde klíčky od auta, které bere, ale nedaří se jí v rukavičkách auto odemknout. Najednou k ní přistoupí někdo ze zadu a přes hlavu přetáhne latexovou masku se záslepkami na oči i pusu. Ruce secvakne karabinkou za zády (pouta má stále na rukách s rukavičkami), dotáhne masku na hlavě a vede zpět do domu. Korzetka se brání, ale nic jí to není platné. V tom se ozve Boner „To je dost, že už jsi tu“. Tím Korzetka zjistí, že ji nechytil Boner, ale někdo jiný. „Chvíli jsem se zdržel“. Korzetka se vyděsí, protože poznává hlas svého kolegy Harryho. V tu chvíli se Harry objeví i v záběru. Spoutanou oběť odvedou oba zpět do chaty. Tam se Korzetka dozví, že Harry s Bonerem spolupracuje už delší dobu a že právě Harry Korzetku vyhlídnul a doporučil jako další oběť. Proto Boner do ČR přijel.
Harry ví, z jakých bondáží se dokáže Korzetka dostat, takže šance na únik má mizivé. Pro zbytek noci bude spoutaná v bondážním vaku s maskou na hlavě. Další dny ji čekají různé druhy výcviku a ponižování – trénink ponyplay, běhání s omezeným přísunem vzduchu (př. maskou na breathplay), posluhování, atd. vše samozřejmě s pomůckami omezující pohyb.
Korzetka se stává den po dni víc a víc zlomená. Nejdříve odmítala sloužit úplně, ale časem je povolnější a oddanější. Po nějaké době už není ani potřeba tolik poutacích pomůcek a Korzetka stejně poslouchá na slovo. Výcvik šel až kupodivu rychle. Jednoho dne Boner odjede na schůzku s klientem. Harry si nechá Korzetkou sloužit. Ta vypadá už dostatečně zlomená, takže si Harry nedává tolik pozor. Nechal ji chodit jen s roubíkem a rukama spoutanýma před tělem koženými pouty (bez zámečků). V okamžiku, když si ji nechá poslat pro pití, najednou Korzetka spatří svou šanci, kterou se jí vrátí její zlomená vůle. Boner ji plánoval před předáním klientovi uspat a na to si pořídil prášky. Ty teď však objevila v kuchyni. Neváhá a přimíchá je Harrymu do pití. Nic netušící Harry svou sklenici vypije. Korzetka před ním, tak jako obvykle, klečí a čeká, až začnou prášky účinkovat. Netrvá dlouho a má vyhráno. Velice rychle se osvobodí z pout a roubíku. Teď má dvě možnosti. Buď utéct, nebo zpacifikovat únosce a předat spravedlnosti. Rozhodne se pro druhou možnost. Musí si však pospíšit se spoutáním Harryho. Sice se jen tak neprobudí, ale Boner se může každou chvíli vrátit. Práce se jí zadaří a jde hledat, co připravit na Bonera. Vzpomněla si na to, jak dostal on ji. Chloroformem. Hledá ve skříních, v šuplíkách a nakonec přeci jen najde. V tom už slyší přijíždějící auto. Schová se za dveřmi. Jak Boner vstoupí do místnosti, skočí mu na záda a zakryje pusu s nosem napuštěným hadříkem. Ten se ji nejdřív snaží setřást, což je zásadní chyba, jelikož se při tom nadýchá chloroformu. Pak už má Korzetka práci jednoduchou. Dotáhne ho vedle spícího Harryho a spoutá. Jak kouká na dvě bezmocná těla, přemýšlí, jestli zavolá své kolegy z policie hned, nebo si se svými únosci ještě před tím pohraje …

nakonec to tak stručné nebylo

Pojal jsem to jako návrh, který lze upravovat či z něj použít je něco. Takže není problém, když kdokoli bude s mým námětem pracovat dál.

Začátek by tedy mohl vypadat následovně:

Korzetka a Harry jsou prodejci erotických pomůcek pro BDSM, fetish. Krátký začátek děje by se mohl odehrávat v jejich obchodě, kde Harry Korzetce řekne o zákazníkovi, který by měl zájem koupit víc věcí. Je však velmi zaneprázdněn a tak požádal o schůzku v určitý termín, kdy bude mít zrovna v Praze jednání. Nebude mít ale moc času, proto nemůže přijet do obchodu. Sejít se tedy mají v nějaké kavárně. V tento termín Harry nemůže na schůzku jít, proto požádá Korzetku.

Pak už by se děj přesunul do kavárny. Korzetka sebou má tašku s pomůckami na ukázku. Zákazník, Boner, skutečně do kavárny přijde a začnou se bavit o obchodu. Vypadá seriózně a zdá se, že má zájem o větší nákup. Boner na pomůcky nakoukne do tašky, ale moc si je mezi hosty v kavárně prohlédnout nemůže. Požádá tedy Korzetku, zda by s ním šla k jeho autu. Té se moc nechce. Má pravidlo, že s nikým nechodí na odlehlá místa bez lidí. Avšak s vidinou dobrého zisku toto pravidlo poruší.

Samotný únos by pak mohl vypadat tak, že Korzetka ukazuje Bonerovi u jeho auta jednotlivé pomůcky. V průběhu toho, zatímco se ona prohrabuj v tašce, on si prohlíží látkovou kuklu. Korzetka si nevšimne, že Boner nalil na kuklu chloroform. Když je k němu otočená zády, natáhne ji Korzetce na hlavu. Ta se pochopitelně snaží bránit, ale Bonerovi stačí držet její ruce, aby si kuklu nemohla z hlavy sundat. Za chvilku boj končí, když Korzetka upadne do hlubokého spánku.

Následný děj by mohl navázat zhruba na můj předchozí příspěvek. Tím by se ale opět mohly rozjet návrhy dalších návštěvníků, čím vším by si Korzetka prošla.

Jinak s ustrojením latex/kůže určitě souhlasím, lepší než nahota.

Jeden z typů, co vše by mohlo Korzetku potkat:

Po únosu by následoval výše zmíněný pokus o útěk a následné umístění Korzetky do vaku na celé tělo. Takto by ležela jen na podložce na zemi vedle postele. Latexová kukla by jí zůstala po zbytek noci na hlavě, mimo záslepky na pusu (kvůli autentičnosti, aby se přes noc neudusila). Harry s Bonerem by ji ale nenechali jen tak lehce odpočinout. V průběhu noci by ji občas zacpali otvor na pusu a dírky na dýchání. Čímž by se vždy Korzetka probudila. Tímto by začala její převýchova – spánková deprivace a omezení dýchání.

Ráno dostane Korzetka jen napít. Pak ji ústa opět překryje záslepka. Harry s Bonerem si připraví pomůcky – vak na spoutání rukou (takový, aby bylo možné ho mít na sobě delší dobu), postroj na tělo, vysoké boty, roubík (nejlépe ponypostroj na hlavu s klapkama na oči, nebo rozporku), obojek. Začnou Korzetku rozepínat z celotělového vaku. Nejdříve vyndají jen ruce. Nohy zatím nechají uvnitř, aby neměla tolik možností na obranu. Otočí ji na břicho a pokouší se dát ruce do vaku za zády. Korzetka se však brání, takže se jim práce moc nedaří. Pomoc je však jednoduchá. Opět ji zacpou dírky na dýchání. Takže Korzetka za chvíli od obrany upustí, poslušně nastaví ruce za záda a nechá se spoutat. Pak ji už můžou vyndat z celotělového vaku i nohy. Postupně ji nazují boty a na tělo připevní postroj. Pak už jen roubík. Kvůli tomu jí buď sundají celou kuklu, nebo jen záslepky na pusu a oči. Takto připravenou ji odvedou do stodoly, kde ji zatím přivážou k trámu a odejdou. Korzetka se snaží využít samoty a nějak se ze situace osvobodit, avšak marně.

Harry s Bonerem za chvíli přijdou, Korzetku odvážou a začnou s ní chodit po stodole. Jeden si ji vede za provaz jako na vodítku a druhý ji bičíkem ukazuje, jak má správně chodit, jak zvedat nohy. Korzetce se to však nelíbí, neposlouchá, cuká sebou, snaží se je kopnout. Je tedy rozhodnuto o trestu. Do oka vaku na ruce přivážou jeden konec provazu a druhý přehodí přes trám (vaznici). Takto vytahují ruce, až je Korzetka nucená se předklonit. Ještě kousek provaz povytáhnou a přivážou. Chvíli se na Korzetku pobaveně dívají, jak se snaží ze své nové pozice dostat a pak odejdou. Korzetka zůstává sama. Chvíli ještě bojuje, ale brzy to vzdává. Kvůli její poloze jí rychle ubývají síly. Harry s Bonerem se za chvíli vrátí. Korzetka je už vyčerpaná, takže odevzdaně stojí v hlubokém předklonu. Zeptají se jí, zda už bude poslušná. Ona nesměle přikývne. Jeden z nich odváže provaz a druhý Korzetku přidržuje, jelikož po uvolnění provazu nemá dostatek sil, aby se udržela na nohách. Pomalu ji položí na zem a nechají ji chvíli odpočinout. Pak ji opět postaví a pokračují s výcvikem chození na vodítku. Tenrokrát už Korzetka poslušně cupitá podle pokynů.

Tentokrát bych další návrh pojal spíš jako povídku:

Jelikož byla korzetka poslušná, rozhodnou se jí únosci dopřát trochu hygieny a odpočinku. Odvedou ji do koupelny, kde postupně sundají roubík, postroj z těla, boty a nakonec i uvolní ruce z vaku. Korzetka se konečně může trochu protáhnout a rozhýbat ztuhlé končetiny. Ihned je jí však nařízeno, ať se svlékne a jde osprchovat. Zatímco Boner odejde pro další pomůcky, Harry zůstane u ní, aby ji náhodou nenapadlo něco vymýšlet. Nechá ji svléknout se za sprchovým závěsem, jen si od ní vezme věci a už teče voda. Korzetka si pochopitelně horkou sprchu užívá. Vždyť už byla pěkně špinavá a ulepená! Zvlášť ze stodoly.

„Tak to by stačilo“ vrátil se Boner. „Mám tu pro tebe nové oblečení.“ a podává za závěs latexový catsuit na celé tělo. „Vem si to na sebe.“ Korzetka za závěsem poslušně provádí Bonerovi pokyny. Ačkoli se po osprchování důkladně osušila, nasoukat se do oblečení jde těžko. „A tohle k tomu přidej! Vyndej ruku.“ Zpoza závěsu se objeví ruka již nasoukaná do latexu. Aha, opět známá latexová kukla, pomyslí si Korzetka, když ji uvidí v ruce. Tentokrát má však všechny otvory odkryté. Za chvíli se odhrne závěs a za ním stojí ženská postava obepnutá v latexu. „Hmm, pěkné.“ pochvaluje si Boner. „Tak pojď k nám a ještě boty.“ řekne a ukáže na zem na kozačky. Stejně jako předtím Korzetce nezbývá, než poslechnout. Alespoň, že se do nich leze lépe, než do latexového oblečku. Za chvilku je hotovo.

„Za to, že takhle posloucháš, se budeš moct trochu posilnit.“ Na ta slova odvádí Korzetku do jídelny a posadí ke stolu. „Ale zase tak jednoduché to mít nebudeš. Natáhni ruce před sebe!“ říká Boner, který drží policejní pouta. Cvak a Korzetka má rázem spoutaná zápěstí. „Teď ještě nohy.“ Posadí Korzetku na židli, klekne si před ní a kožená pouta obmotá kolem kotníků. Ty pak spojí karabinou k sobě. „Teď jí můžeš přinýst jídlo.“ houkne na Harryho. Korzetka má už dost velký hlad, tak se s chutí do jídla pustí. „Jdu zatím do stodoly připravit pomůcky na další výcvik.“ řekne Boner a odejde.

Harry jde ke vchodovým dveřím a nakoukne ven. Pak se vrátí, nakloní ke Korzetce a procedí mezi zuby: „Zmiz!“ … „Cože?“ zvedne hlavu od jídla a nechápavě kouká. „Říkám zmiz! Dělej!“ Korzetka zvedne ruce a ukáže na Harryho spoutané ruce. Ten jen zavrtí hlavou „Klíčky nemám.“ Nezbyde jí tedy nic jiného, než utíkat s pouty na rukách. Rychle se jen shýbne dolů, rozpojí karabinu mezi pouty na nohách a mizí pryč. Harry ještě chvilku počká, pak vezme důtky a jde s nimi do stodoly. „Ještě tohle použijeme.“ říká Bonerovi. „Jo, dobře, nech to tady.“ Harry se vrátí do místnosti, hned ale vyběhne za Bonerem: „Je pryč! Zdrhla!“ Boner ztuhne: „Jak je pryč?“ … „No prostě je pryč.“ Oba vyrazí ven. Oběhnou dům, ale nikde nikdo. „Nemůže být daleko. Pojď, jedem.“ Boner ještě vezme velký jutový pytel, provaz a už startuje auto. „Jestli běžela do lesa, což asi běžela, vzala to určitě po cestě. Jinak je les dost hustý a špatně prostupný. Takže ty poběžíš po cestě a já si nadjedu z druhé strany.“ To už zastavují na kraji lesa, kde Harry vystupuje a vydává se po lesní cestě.

Lesem se žene latexová dívenka s kuklou na hlavě a kovovými pouty na rukách. Na nohách jí sice také pouta zůstala, ale nejsou spojená, takže ji nijak neomezují. Běží, co ji dech stačí. Občas se musí zastavit a vydýchat. Vždy se přitom otočí, jestli ji někdo nesleduje. Chvilka stačí a opět běží dál. V latexu už je úplně spocená, ale to teď neřeší. Nejdřív se musí dostat do bezpečí. Se spoutanýma rukama se moc dobře neběží. Vypadá trochu neohrabaně. A navíc ji rychle ubývají síly. Už je ale dost daleko od svých únosců. Ha, konec lesa. Tam by mohla najít pomoc. Zastaví se kousek před koncem u stromu na kraji cesty a kouká ven z lesa, jestli něco uvidí. Netuší však, že se za ní z křoví vynořila postava. Boner. Už tu na ni čekal. Pomalu se k ní ze zadu přibližuje a v rukách drží připravený pytel. Nic netušící oběť zhluboka oddychuje. I kvůli tomu za sebou zádný šramot neslyší. K tomu navíc pomáhá i latexová kukla. Boner je už krok za ní a zvedá pytel. Jen okamžik mu stačí k tomu, aby ho přatáhl Korzetce přes hlavu a rychle pokračoval přes její celé tělo až k zemi. Korzetka ihned poznala, že je zle a začala se bránit. Jenže v tu dobu měla již velkou část těla uvězněnou. Boner ji povalí na zem a zvedne otevřený konec pytle kousek nahoru. Tím zmizely uvnitř i celé nohy. To stačí k tomu, aby pytel pevně zavázal. Teď už latexová postavička bezmocně bojuje uvnitř pytle. Škube sebou, kope, mele se. Ale nic jí to není platné. Ještě před chvilkou měla šanci na svobodu, teď je však opět v moci svých únosců.

Jen co Boner dokoná své dílo, objevuje se na cestě Harry. „Už nemusíš spěchat. Už ji mám.“ a ukáže na škubající se pytel na zemi. „Vem to na druhé straně a odneseme ji do auta.“ Korzetka jim práci moc neulehčuje, když ji nesou. Ale ze zajetí se vyprostit nedokáže. Už opět leží v kufru a všichni odjíždí zpět na chatu. Harry je cestou trochu zamyšlený. Jeho pomoc Korzetce se moc nepovedla. Sice se mu líbí, jak je spoutaná a bezmocná, jak musí poslouchat, ale přeci jen je to dlouholetá kamarádka a prodat ji do otroctví je už moc. Začne tedy pomalu přemýšlet nad dalším plánem. Nic na sobě ale nemůže dát před Bonerem znát, aby se vše neobrátilo proti němu.

„O něco urychlíme náš plán.“ říká Boner cestou domů. „Nebaví mě ji pořád hlídat. Až se vrátíme, vyndáme ji z pytle, spoutáme, ty ji pohlídáš a já pojedu za prostředníkem dohodnout předání.“ To jde Harrymu přesně na ruku. Několik hodin bude s Korzetkou sám. Může ji tedy osvobodit a společně utéct.

Korzetka v kufru ví, že nemá šanci na únik a proto sebou přestává škubat. Odevzdaně leží a čeká, co přijde dál. Po příjezdu už tedy Harry s Bonerem nemají tolik práce ji z kufru vytáhnout a donést do domu. Boner připraví kožená pouta se zámečky, obojek, kus provazu a rukavičky. Rozváže pytel a koukne dovnitř. „Tak co latexová krásko, už se nebudeš bránit?“ říká s pošklebkem. Korzetka na něj nereaguje. Nejdříve vezme provaz, skloní se dovnitř pytle a sváže jím k sobě pouta, která má Korzetka stále na nohách. Druhý konec nechá volný. Pak nasadí obojek a začne svou kořist z pytle vyndavat. Jakmile je venku, položí ji na břicho, zatáhne za provaz a tím ohne nohy v kolenách až má paty za zády. Konec provazu protáhne okem obojku a uváže. Tím je nebohá Korzetka nucena se prohnout, aby se obojkem moc neškrtila. Ruce jí stále zdobí kovová pouta. Ta musí Boner sundat, aby jí mohl nasadit rukavičky a kožená pouta. Korzetka je však v takové poloze, že ani s volnýma rukama nemá moc šancí se bránit. Věří, že by jí mohl Harry ještě pomoci, tak si poslušně nechává nasadit rukavičky, stáhnout provázkem za zápěstím a následně nasadit pouta. Za chvíli má i ruce za zády a dalším zámečkem přidělané k poutům na nohách. Jako poslední doplněk jí Boner přidělá na kuklu klapy přes oči a pusu. Netrvá to moc dlouho a je opět bezmocná a vydaná napospas oběma únoscům. Zkusí sebou trochu škubnout, aby zjistila, jak moc pevná bondáž je a zjistí, že toho opravdu moc neudělá. Čím víc by sebou chtěla škubat, tím víc si bude stahovat obojek kolem krku. A to není moc příjemné. Nechává tedy všech pokusů a poslušně leží.

„Pořádně ji hlídej. Vrátím se až večer. Když bude hodná, můžeš jí ten provaz uvolnit, ať se nám ještě neuškrtí. Kdyby něco, nechám ti tu klíčky od zámečků.“ Na ta slova si vezme pár věcí, sedne do auta a odjede. Harry chvíli počká, jestli se náhodou nevrátí. Nic, skutečně odjel. Jde tedy za Korzetkou. To je ale krásný pohled! Skoro škoda ji z pout uvolňovat! Takto vidět svou dlouholetou kamarádku a spolupracovnici! No nic. Nejdříve ji sundá záslepky přes oči a pusu. „Tak co, pustíš mě?“ zeptá se Korzetka. „Pustím, ale Boner bude pryč dlouho. Tak nemusíme tolik spěchat.“ zkouší si trochu zašpásovat. „Nevymýšlej a rozvaž mě! Honem! Co kdyby se vrátil dřív.“ … „No dobrá, už jdu na to.“ Ale stejně si neodpustí pohladit zadek uvězněný v latexu. Pak se už rychle pustí do odemykání pout. Nejdřív ruce, pak nohy, sundat rukavičky, obojek a nakonec i kuklu. Vše ve spěchu. Za okamžik je hotovo. A teď rychle pryč. Vyběhnou z pokoje … a ztuhnou. Na chodbě stojí Boner s pistolí v ruce: „Kampak? Snad nechcete odejít? Abych řekl pravdu, čekal jsem to. Bylo mi divné, jak předtím tak rychle mohla utéct. Tak jsem teď naoko odjel, nechal auto kousek odtud a potichu se vrátil.“ To je konec! Konec naděje na svobodu. Korzetka je zoufalá a Harry překvapením bez sebe.

„Tak zpátky do pokoje.“ Oba se poslušně otočí a pomalu se sunou zpět. Harry zkusí vlídným slovem „Přece bys …“ … „Buď zticha!“ osočí se na něj Boner. „Mohl sis vydělat slušný prachy. Ale přesto jsi mě zradil. Nakonec nevadí. Nejen, že se nebudu muset dělit o zisk, ale i tebe prodám jako otroka. I s mužským pohlavím se obchoduje.“ To snad nemyslí vážně, prolítne hlavou Harrymu! Najednou začne chápat, jak se asi Korzetka cítila. „Nejdřív spoutáš ty jeho a pak teprve já tebe.“ ukáže Boner na Korzetku. „Otevři skříň a vem koženou svěrací kazajku.“ Korzetka poslušně vytahuje složený kus oblečení. „Tak honem, oblíkat. A pořádně ji utáhni.“ Harry ještě v šoku natáhne ruce a už má kazajku navlečenou. Jako ve snu se otočí a Korzetka začne spojovat popruhy na zádech. „Říkám pořádně.“ osočí ji Boner. Znovu tedy vše dotáhne. Následují dva popruhy mezi nohama. Korzetka se už ani neodvažuje pořádně je nestáhnout. Na řadu přicházejí ruce. Zkřížit, protáhnou okem, zajistit popruhem a najednou je Harry bezmocný. „Ve spodní přihrádce leží kukla a roubík. Tak pokračuj.“ Kukla je s dírama na oči a pusu. Alespoň tak, pomyslí si Harry. Dlouho se však neraduje. Roubík je totiž postroj na hlavu právě i se záslepkami přes oči. To už mu Korzetka přetahuje kuklu přes hlavu. Sedí dobře. Stačí utáhnout provázkem a zajistit obojkem. Boner se škodlibým úsměvem sleduje scenérii, jak jeho oběť spoutává bývalého partnera. „Otevři pusu.“ říká potichu Korzetka. Harry poslechne a kulatý roubík ho umlčuje. Najednou se Harry propadá do černé tmy. Přestává vnímat, co se děje kolem. Stává se další obětí šíleného překupníka lidí. Korzetce je jasné, že se i ona stává čím dál tím víc bezmocnou. Ve dvou měli šanci na únik, teď je však opět sama. „A nakonec nohy. Ještě je ve skříni jeden postroj. Ten použiješ.“ Je to obdélníkový kus kůže s popruhy na bocích. Než Korzetka začne s posledním poutáním, položí Harryho na zem. Pak obtočí kůži ze předu kolem jeho nohou a v zadu začne utahovat jeden řemen po druhém. Tímto docílí, že má Harry nohy za chvíli pevně stažené u sebe. Bez možnosti úniku. Leží bezmocně na zemi s pevně obepnutou kůží kolem celého těla.

Boner kouká na své dílo. „Teď ty. Nasadíš si kuklu na hlavu a zbytek udělám já. Nejdřív se ale převlíkneš. Místo latexové kombinézy dostaneš jen kožené kraťasy.“ Korzetka ze sebe sundává spocený latex a bere si kožený obleček. Když je převlečená, Boner jí podá další kus kůže. Jde opět o kuklu, tentokrát už jsou však součástí záslepky na oči i roubík. Korzetka nemá jinou možnost, než poslechnout. Sama si nasadí kuklu na hlavu a utáhne. Ještě připne záslepky, do otevřené pusy vloží roubík a čeká, co bude dál. Boner ji vezme ruce a dá zápěstí k ramenům. Poté ji začne zepředu cosi nasazovat na tělo. Korzetka hned pochopí o co jde. Kožená kazajka tzv. motýlek. Do rukávů vloží pokrčené ruce, pak stačí jen zapnout za zády zip a bez pomoci není úniku. Ve předu má kazajka otvor na prsa, se kterými si teď může kdokoli bezostyšně pohrát. Boner ji položí na zem vedle jejího kolegy. Či spíše vedle blíže neidentifikovatelné kožené postavy. Nejdříve vezme jednu nohu, dá patu k zadku a takto ohnutou ji začne omotávat bondážní páskou. Za chvíli je celá schovaná v černém latexu. To samé udělá s druhou. Chvilku mu to zabere, to ho však od práce neodrazuje. Nakonec vedle sebe leží na zemi dvě bezbranná spoutaná těla.

„Teď se můžete zkusit navzájem osvobodit. Schválně, jestli se vám to povede! Já si zatím vedle zavolám, aby si pro vás přijeli. Už mám toho handrkování s váma dost.“ Na ta slova bouchne s dveřmi. Nikam však neodešel, což ale spoutané postavičky nevědí. Zůstal stát na místě a čeká na divadlo, u kterého se pobaví. Dlouho čekat nemusí. Obě oběti nejdříve zkoušejí pevnost svých bondáží. Brzy zjišťují, že samotní nemají šanci se osvobodit. Korzetka srandovně mává jejíma novýma křídlama a doplňuje to kopáním nožičkama jako brouček, který se otočil na záda a nemůže zpět. Harry se svíjí ve svém koženém oblečku a něco nesrozumitelně huhlá do roubíku. Postupně se zkusí dokulit k sobě, zda by si navzájem nemohli pomoci. Ani jeden z nich však na druhého nevidí. Ani jeden z nich nemůže druhému nic říct. Spolupráce se tedy stává nereálnou. Harry navíc nemá ponětí, jak je Korzetka spoutaná. Když se konečně k sobě dostanou, jeden se zkouší válet po druhém, ale to je tak všechno, co mohou dělat. Boj je naprosto zbytečný. Boner se celou situací náramě baví. Myslel si, že se jim únik nepodaří a teď si tím může být i jistý. Potichu tedy odchází a jde dohodnout termín předání zboží.

Spoutané postavy už vzdali svůj boj o svobodu. Po dlouhé době pokusů ničeho nedosáhly a síly ubývají. Poslušně leží na zemi a čekají, co bude dál. Boner ve vedlejší místnosti telefonuje. Za chvíli přijde. „Asi za hodinu vyrazíte na cestu za svým novým pánem.“ Tak to je konec. Je to tady. Potupný osud v otroctví. „Ale než si pro vás přijedou, ještě si s tebou trochu pohraju, Korzetko.“ Zvedne ji ze země, chytne do náruče a odnese do vedlejší místnosti. Tam ji položí na sedačku. Korzetka neví, co se bude dít. Za chvíli to ale pozná. Boner ji začne hladit po těle. Netrvá dlouho a dostane se k jejím odhaleným prsům. Korzetka se začne bránit. Vypadá to legračně, když mává svými křídly vytvořenými ze spoutaných rukou. Ubránit se však nemůže. Najednou ji napadne zoufalý pokus. Co kdyby tohle byla poslední šance na únik? Je to spíš jen utopie, ale co kdyby? Přestává se bránit a naopak naznačuje Bonerovi, že se jí to líbí. Navíc do roubíku tence sténá. Opravdu to vypadá, že si užívá. Bonera to překvapí. Co kdyby si s ní užil víc, než myslel! To by jí ale musel uvolnit nohy, aby šly sundat kraťasy. Ano, udělá to. Korzetka cítí, jak jí rozmotává bondážní pásku. Už má nohy volné. Boner míří ke kraťasům, ale Korzetka na něj vystrkuje svá prsa a cosi mumlá do roubíku. „Chceš mi něco říct?“ Přikývne. „Dobře, vyndám ti roubík.“ … „Sundej mi tu kazajku. Chtěla bych si ještě naposledy užít. Kdo ví, co se mnou bude.“ Hmm, to je zajímavá myšlenka, pomyslí si Boner. Ale nakonec, proč ne. Kdyby chtěla utéct, snadno ji přemůžu. Nejdřív jí sundá klapky z očí. „Dobře, ale vezmeš si na sebe tenhle korzet.“ a ukazuje oblečení zhotovené z pevné látky. Pak Korzetku nadzvedne a rozepne zip za zády. Najednou je volná. „Ale žádné hlouposti. Jinak si s tebou pohraju jinak.“ Korzetka si ochotně korzet obleče. Boner jí musí pomoct ho na zádech zavázat, aby přesně padnul. Chvíli to trvá. Korzetka má alespoň čas rozhlédnout se po místnosti. Upoutá ji v poličce lahvička s nápisem CHCl3. Že by chloroform? No samozřejmě, co jiného by to bylo. Najednou zazvoní telefon. „Dobrý den. Ano, slyším vás.“ zvedne ho Boner. „Jistě, jsou připravení.“ Nechce, aby Korzetka všechno do slova slyšela, tak raději zajde na chodbu. Dveře si ale nechá otevřené, aby ji mohl po očku kontrolovat. Chvilka nepozornosti však Korzetce stačí. Natáhne se do poličky pro lahvičku. Schová ji u sebe a dělá, jakože si upravuje korzet. Když je zase mimo dohled, rychle ji otevře, nalije trochu těkavé kapaliny na látku mezi svá prsa a zase zavře. Teď ještě v nestřežený okamžik vrátit vše zpět na své místo. Povedlo se. I když jen tak tak. Boner akorát ukončil hovor. „Tak kde jsme to přestali?“ … „Mám ráda, když si chlap hraje s mými prsy.“ Taková odpověď vykouzlila na Bonerově obličeji úsměv. „Tvé přání ti rád splním.“ Nakloní se k ní a začne je rukama hladit. Korzetka mu projíždí prsty ve vlasech. Jen tak mimoděk chytne za jeho hlavu trochu pevněji a směřuje ji ke své hrudi. Bonerovi se to líbí a rád se nechává vést. Až dojde obličejem k prsům a začne se s nimi mazlit. Líbí se mu, jak ho Korzetka k sobě tiskne. Najednou něco ucítí. Co je to? Čím ten korzet napouštějí? To je hrůza, co v té výrobě používají! Korzetka mu rukama hlavu pořádně stiskla. Tak, aby přidržela nos s pusou přesně tam, kde potřebuje a on do sebe vdechnul co největší dávku chloroformu. Co se to se mnou děje, podiví se Boner! Co je to za únavu? Najednou mu vše dojde. Škubne sebou. Korzetce je jasné, že teď nesmí povolit. Jinak je konec. Boner se snaží něco říct, ale není mu rozumět. To je dobře. Jen ať mluví. Pak se bude muset zase nadechnout. Přesně tak. Další nádech. Zkouší od sebe odtrhnout ruce, které ho svírají. Nedaří se mu to. Tak alespoň vstát, ať má lepší oporu pro únik. Taky nic. Mává rukama sem a tam. Další nádech. Ano, Korzetka cítí, že se pomalu blíží úspěch. Přesto musí ještě chvíli vydržet. Bonerovi ubývají síly. Zoufale chce pryč. Nic mu to však není platné. Korzetka ho ze svého omamného sevření nepustí. Zavírají se mu oči. Podléhá křehké dívce tam, kam před chvílí tak moc chtěl. Na jejích prsou. Už je hodný jako nemluvně. Z lovce se stala kořist.

Teď si musí Korzetka pospíšit. Pro jistotu si ale ještě připraví hadřík s chloroformem, kdyby se náhodou začal Boner probouzet. Pak jde do vedlejší místnosti. Tam stále leží na zemi spoutaný Harry. Ten po celou dobu nemá ponětí o tom, co se děje. Korzetka otevře skříň a prohlíží, co by se dalo použít. Do oka jí padne vak na spoutání rukou. Hned ho vezme a začne svou práci. Přetočí spícího Bonera na břicho, dá ruce za záda a vak navleče. Pak zapnout a zajistit popruhy. Hotovo. I kdyby se teď probudil, ruce už nemůže použít. Korzetka si uvědomí, že má stále na hlavě kuklu. Tu bych mohla taky použít, pomyslí si. Sundá ji a hned v zápětí nasadí Bonerovi. Ještě klapky na oči a roubík. Klapky nasadí jednoduše. Pak mu jen musí trochu zaklonit hlavu, aby pootevřel pusu. Roubík do ní lehce vklouzne. Ještě zajistit řemínky na boku. Dílo se daří výborně. Boner se čím dál tím víc propadá do slastné bondáže. A navíc stále bezmocně spí. Co dál? Nohy. Korzetka se vrátí ke skříni. Tohle bude stačit. Vezme kožené pásky, pár kousků provazu a obojek. Nejdříve dá obojek na své místo, pak jedním páskem spoutá nohy nad koleny a jedním kolem kotníků. Teď musí Bonera převalit na bok. Potom mu přitáhne kolena až ke krku. V této poloze protáhne kus provazu páskem nad koleny a přiváže k oku obojku. Teď už nemá Boner ani možnost se postavit. Ale to nestačí. Další kus provazu spojí přes popruh kolem kotníků k dolnímu oku vaku za zády. Samozřejmě ho pořádně stáhne. Tím se z Bonera stane takový spoutaný balíček. Teď už se klidně může probudit.

A honem pryč. Než přijedou překupníci. Nebo ještě ne? Korzetka se vrátí do místnosti s Harrym. Co s ním? Mám ho tu nechat, nebo osvobodit? Hmm, chtěl mě prodat do otroctví. Ale pak mi zase pomohl k útěku. Nakloní se nad něj a rozepne postroj na hlavě. Tím mu sundá klapky z očí a vyndá roubík. „Co se stalo?“ kouká vyděšeně Harry. „Nic tak zásadního, co by změnilo tvou situaci. Boner leží spoutaný vedle a já odcházím.“ … „Počkej. Počkej. Přeci mě tu takhle nenecháš?“ … „To máš pravdu. Nenechám. Jen jsem se přišla rozloučit. Než odejdu, zase ti vrátím postroj s roubíkem.“ Harrymu se nedostává slov. Jen vyjeveně kouká. „Prosím tě. Promiň. Já jsem to tak nemyslel.“ koktá téměř se slzami v očích. „A jak jsi to myslel?“ Harry mlčí. Neví, co by řekl. „Když tě pustím, co za to?“ Harry se tázavě podívá. „Cokoli.“ … „Hmm, chtěl jsi mě prodat do otroctví. Takže na oplátku když budu chtít, budeš muset posloužit ty mě. Třeba když uspořádám dámskou párty, ty nás budeš bez odmluvy obsluhovat. A to tak, jak ti nařídím.“ … „Jasně, samozřejmě. Jak budeš chtít.“ procedí mezi zuby. „Ty si snad myslíš, že žertuju?!“ zvýší Korzetka hlas a zvedne postroj s roubíkem. „Ne ne, počkej. Ano. Slibuju. Udělám, co nařídíš. Jen mě pusť.“ … „Já to neříkám jen tak do větru. Uvědom si, že možná budeš mým kamarádkám pro smích. Ale s tím budeš muset počítat. A jestli ne, zajdu na policii a všechno nahlásím.“ Harrymu nezbývá, než souhlasit. Korzetka ho má v hrsti. „Tak teď honem. Překupníci tu můžou být každou chvíli.“ Hned se dá do rozvazování popruhů na nohách i na kazajce. Harry je během chvilky volný. „A nezapomeň. Já nežertuju.“ připomene mu po osvobození.

Oba vyjdou z pokoje. Harry teprve teď vidí spoutaného Bonera. Ten se mezitím probudil a bezmocně sebou na zemi škube. Korzetka si při svazování dala záležet, takže nemá sebemenší šanci se z bondáže dostat. „Co s ním? Nebo spíš co teď?“ zeptá se Harry. „Nevím. Můžeme utýct. Ale co potom? Nechat ho tu nemůžeme.“ Podívají se bezradně na sebe. Harry najednou z okna uvidí přijíždět auto. „Hele, už jsou tady. Rychle pryč.“ Vyběhnou ven. „Tudy, do stodoly.“ Je to jediná možnost. Jinam utéct nestihnou. Jen tak tak zaběhnou dovnitř a zavřou za sebou dvířka. V tom už auto vjíždí na dvůr. Oba koukají skrz díry v prknech a ani nedutají. Z auta vystoupili dva chlápci s kufrem. Nejdřív klepou na otevřené dveře, ale nikdo nepřichází. Po chvíli jdou tedy dál. Nic neděje. „Asi ho rozvazují.“ špitne Korzetka. „A pak nás půjdou hledat.“ Harry přemýšlí co dál. „Boner ví, že nebudem daleko. Začnou hledat postupně. Musíme odtud pryč a co nejdál.“ … „Pššš, už jdou.“ řekne Korzetka tichounce. Naskytne se jim ale úplně jiný pohled, než čekali. Chlápci nesou bezmocného Bonera. Ten sebou škube, křičí do roubíku, nic mu to však není platné. Otevřou kufr u auta, zboží naloží, nasednou a odjedou pryč. Oba na sebe nevěřícně zírají. Je klid. Nic se neděje. Odváží se tedy vyjít ven. Harry nahlédne na cestu. Nikde nikdo. Jdou se podívat do chaty. Místo spoutané oběti leží na stole kufřík. Korzetka ho pootevře, nahlédne do něj a hned zase zabouchne. „Co je tam? Peníze?“ Korzetka přikývne. „Kolik?“ … „Nevím, hodně.“ Oba začnou přemýšlet co dál. „Co s chatou? A co s autem?“ ptá se Korzetka. „Všechno je zaplacené předem. Klíče od chaty máme nechat ve schránce. Auto je půjčené z půjčovny na moje jméno. Boner nechtěl, aby byla jakákoli vazba na jeho přítomnost tady. Nikdo ani neví, že tu byl.“ … „To znamená, když odjedeme s tím kufrem, auto vrátíme, tak nikdo nebude nic zkoumat?“ … „Přesně tak.“ odpoví Harry. „Tak na co ještě čekáme? Sbalit věci a jedem.“ Vyberou pomůcky ze skříně, nahází do auta, chatu zamknou a jedou pryč. „Tobě se líbilo, když jsem byla spoutaná, že jo!“ ptá se cestou Korzetka. „Líbilo. Byla jsi tak krásně bezmocná.“ … „Kdyby to nebylo v takové situaci, v jaké jsem byla, taky by se mi to líbilo. Občas, když jsem byla v prodejně sama, zkoušela jsem na sobě různé pomůcky. Není to ale ono. Kdybys chtěl, mohl bys mi s tím pomoct.“ Harry se usměje: „Rád.“ … „Ale nezapomeň, co jsi mi slíbil! To, co jsi provedl, ti jen tak nezapomenu.“

To je z mé strany konec scénáře, či spíše námětu. Pokud má někdo návrhy, připomínky, či cokoli jiného, nezdráhejte se doplnit.