Já vlastně skoro nehledám. Spíš ve mě stále přetrvává ta malá jiskra naděje, že by se našla submisivnější partnerka, láska, protějšek z Moravy. Který nevidí v bdsm jako já, jen sex, ale nějakou hloubku, lásku, cit, oddanost.
Protějšek jež pochopí, že aby byla subinkou musí mít pána. Pána který ví, že její důvěru a lásku si nemůže vynutit, ale pouze zasložit. Svým chováním, svým přístupem svými činy.
Občas dostávám otázku proč jsem sám ?
Protože vlastně hledám nejlepe bdsm vztah, téměř 24/7 v rozumných mezích.
Protože hledám lásku, ne otloukací panu.
Protože hledám subinku, která musí pochopit a akceptovat, že i trest je nutný.
Protože hledám subinku, která pochopí že mou podstatou dominance je nadvláda, ovládání, které bez citu a lásky neumím.
Nu a protože holky často hledají prince na bílém koni.
Tak jen pro upřesnění: nejsem dokonalý a nehledám dokonalou.
Více nejen o mě na mém externím blogu: dommuz.blog.cz