Ahoj skupino příznivců mučení bradavek. Jsem tu nový, tak mi dovolte se představit tím, co mám rád…
Líbí se mi dívat se do očí subinky a vidět v nich oddanost, pokoru a touhu po bolesti, která se za chvilku s pozvolným stupňováním dostaví. Pomalu ji mačkat svými prsty, nebo nástroji střídavě její bradavky a pomalu přidávat na síle. Slyšet její steny, dotknout se jí svým tělem a vnímat záchvěvy toho jejího. Cítit její vzrušení i strach. Pomalu si hrát, měnit intenzitu stisku. Sáhnout ji pak mezi nohy na její zmáčené kalhotky, které mi na ni prozradí prožívanou rozkoš z bolesti. Měnit nástroje i způsob mačkání a pak, před sejmutím co nejvíc utažené svorky subinku připravit na to, že za chvilku přijde prudká a nepředstavitelná bolest. Donutit ji, aby si sama začala pomalu odpočítávat od 10 do jedné a dovolit ji, aby před číslicí 1 mohla zavřít oči. Pak sejmout nástroj a dívat se na její kroutící a zmítající spoutané tělo. Mohu použít i podtlakové nástavce na bradavky, podvazovat bradavky a různě si s nimi hrát po předchozí dohodě v mé, vším potřebným vybavené “zámecké mučírně” v Praze. A protože bolest není tím vším, co k mučení prsů patří, nakonec se nikdy nesmí nezapomenu chvějící se subinku obejmout, pohladit a uklidnit ji ve svém náručí… Protože i to patří k mučení bradavek. Na rozdíl od několika jiných dominantů nejsem sadista, protože na rozdíl od nich, se nevyžívám z NECHTĚNÉ bolesti, ale chci, aby po mučení byla spokojenost jak na mé, i subinčině straně. A teď to podstatné. Teorie, praxe i místo na hraní je. Teď už jen zbývá to nejdůležitější a to druhá osoba ženského pohlaví na výše popisované hraní… 🙂

Ahoj skupino příznivců mučení bradavek. Jsem tu nový, tak mi dovolte se představit tím, co mám rád…
Líbí se mi dívat se do očí subinky a vidět v nich oddanost, pokoru a touhu po bolesti, která se za chvilku s pozvolným stupňováním dostaví. Pomalu ji mačkat svými prsty, nebo nástroji střídavě její bradavky a pomalu přidávat na síle. Slyšet její steny, dotknout se jí svým tělem a vnímat záchvěvy toho jejího. Cítit její vzrušení i strach. Pomalu si hrát, měnit intenzitu stisku. Sáhnout ji pak mezi nohy na její zmáčené kalhotky, které mi na ni prozradí prožívanou rozkoš z bolesti. Měnit nástroje i způsob mačkání a pak, před sejmutím co nejvíc utažené svorky subinku připravit na to, že za chvilku přijde prudká a nepředstavitelná bolest. Donutit ji, aby si sama začala pomalu odpočítávat od 10 do jedné a dovolit ji, aby před číslicí 1 mohla zavřít oči. Pak sejmout nástroj a dívat se na její kroutící a zmítající spoutané tělo. Mohu použít i podtlakové nástavce na bradavky, podvazovat bradavky a různě si s nimi hrát po předchozí dohodě v mé, vším potřebným vybavené “zámecké mučírně” v Praze. A protože bolest není tím vším, co k mučení prsů patří, nakonec se nikdy nesmí nezapomenu chvějící se subinku obejmout, pohladit a uklidnit ji ve svém náručí… Protože i to patří k mučení bradavek. Na rozdíl od několika jiných dominantů nejsem sadista, protože na rozdíl od nich, se nevyžívám z NECHTĚNÉ bolesti, ale chci, aby po mučení byla spokojenost jak na mé, i subinčině straně. A teď to podstatné. Teorie, praxe i místo na hraní je. Teď už jen zbývá to nejdůležitější a to druhá osoba ženského pohlaví na výše popisované hraní…