House maid, neboli hra na služku, je oblíbená kratochvíle i mimo BDSM kruhy, prostě pro každého, koho baví „hry na role“. Na druhé straně, nerovné postavení sexy služky nebo pokojské a majitele domu nebo bytu k BDSM vyloženě svádí.

V „čisté“ podobě jde o to, že subinka skutečně slouží – uklízí, vaří a podobně. To je ale zajímavé jen pro určitý druh subinek, které baví se o svého dominanta takhle starat. Častěji jsou proto tyto hry spojené i se sexuální stránkou. Buď musí být služka kdykoli dominantovi po vůli, nebo se dokonce musí pravidelně ptát, jestli ji „pán“ nechce použít.

Před začátkem hry si ujasněte, v jakém postavení vzájemně jste. Chcete si zahrát na to, že subinka je nová zaměstnankyně, která se uchází o přijetí? Nebo budete stavět na svém existujícím vztahu a chcete jen přidat kulisy? Od toho se bude odvíjet i další průběh hry. Jinak bude na dominantovy požadavky reagovat „neznámá“ žena a jinak subinka, která už dopředu počítá s tím, že pánovo slovo je rozkazem.

Zpestřením, které může být i neplánované (to zejména když subince týden nebo dva předtím zakážete vvrcholení), je, když je služka přistižena při četbě pornografických povídek, masturbaci nebo korzetka. Jak to, že nepracuje a míso toho si dělá dobře? Budou létat tresty, nebo její zaměstnavatel jen rozšíří služby, které mu subinka musí poskytovat?

Pokud vás baví měnit D/s role, můžete to i otočit. Když jednou služka přijde do práce dřív než normálně a přistihne svého přísného a náročného zaměstnavatele při korzetka, co se asi stane? Bude chápavá a mlčenlivá, nebo si ho vyfotí a bude vydírat? Nebo mu sebere klíčky a pohraje si s ním, než ho pustí?

Součástí těchto her bývají kostýmy, které vylepšují atmosféru (hlavně když předstíráte „zaměstnanecký“ poměr mezi partnery), ale nejsou nutné. Zároveň se naskýtá velký prostor pro drobné zlomyslnosti – například pro spoutání rukou služky za zády před plánovaným velkým úklidem. Krom vynalézavého poutání rukou a případně i nohou (krátký řetízek mezi kotníky udělá svoje) můžete vyzkoušet i škrabošky omezující vidění, dálkově ovládané vibrační hračky a podobně. Můžete taky trvat na tom, že tradiční součástí uniformy služky jsou podpatky vyšší než deset centimetrů. Použijte fantazii.

I délka hry může být různá – od večerní kratochvíle po celovíkendovou službu. Když je hra delší, může se zajímavě rozvíjet, především když jde o setkání dvou „neznámých“ lidí. Z toho čerpá i následující scénář:

Dominant je majitelem domu, případně bytu. Je známý tím, že velmi dobře platí služebnictvu, ale žádná služka u něho dlouho nevydrží. Subinka ale potřebuje práci, a proto žádá o přijetí. Dominant už při úvodním pohovoru nenápadně zjišťuje, jak moc je subinka zoufalá a co všechno je ochotná udělat. Když je přijata na zkoušku, dominant začíná tlačit na pilu: proč uklízí subinka tolik oblečená? Vždyť v bytě je teplo, stačí, když bude v prádle. Nebo rovnou nahá, ať si nezašpiní oblečení. Stejně začínají přitvrzovat i tresty a odměny. Bylo špatně vytřeno, chce to subinka strhnout z platu, nebo radši vydrží výprask? A dokonce vypadá, že ji to vzrušuje… ale služka přeci nemá nárok na soukromí, takže žádné nenápadné stažení se do pokoje s vibrátorem. Ať poprosí.

Takovou hru můžete stupňovat kam až se vám zlíbí.

Pony play je asi nejrozšířenějším příkladem takzvané animal play – tedy hrátek, kdy jeden z partnerů je v roli zvířete. Druhý partner pak „zvíře“ může ovládat, stará se o něj, ale také ho vychovává a případně trestá.

Stejně jako samotná animal play, pony play má mnoho podob. Důležité je už předem rozlišit, v jaké roli vlastně submisivní osoba je. Hraje roli skutečného zvířete, nebo člověka, který je nucen chovat se jako kůň? Pokud subinka hraje ženu, kterou dominant „donutí“ se vzdát lidského způsobu vyjadřování, chování a pohybu, ve hře bývá silný prvek ponížení – subince je vlastně sebrána lidská osobnost, alespoň navenek. Tyto hrátky bývají často také drsnější a bolestivější, protože sama od sebe se subinka asi nepodvolí a dominant ji musí ke „koňským“ úkolům lámat, což se neobejde bez trestů.

Naopak ve hrátkách, kdy submisiv plní roli skutečného koně, ponížení odpadá (protože ponížit zvíře není možné) a většinou ani nemusí dojít na větší tresty, leda snad na občasnou ránu bičíkem, když „trenér“ dostane pocit, že se „kůň“ dost nesnaží.

Co bude samotnou náplní hrátek, záleží na obou partnerech. Může jít o zvyšování kondice, výuku určitého kroku nebo triků… pokud si takto nějaká dvojice hraje často, možná jednotlivé „výukové lekce“ dostanou řád a začne být jasnější, jaké dovednosti se od ponyho především očekávají. Tahání sulky nebo jiného vozítka? Vození „majitele“ nebo „trenéra“ na zádech? Perfektní zvládnutí různých povelů, kroků a triků?

Výbava pro pony play je snad ještě různorodější než možné scénáře. Ti skromní si můžou vystačit s roubíkem/udidlem a provazem (dokonce i to udidlo se dá uvázat z ohlazené dřevěné tyčky a kusu slabého lana), nicméně rekvizity k ponyplay prostě patří. Alespoň barevně sladěné udidlo, opratě a pouta. To není příliš drahé, ale pokud se rozhodnete svého ponyho opravdu vybavit, nabízí se vám nepřeberné množství hraček. Postroje, masky, chocholy, oháňky, speciální boty s kopyty… když si nedáte pozor, cena výbavy snadno přeskočí do pětimístných čísel. Mnoho stylových pomůcek můžete také pořídit v obchodech s jezdeckými potřebami, ale rozhodně se vyhněte kovovým udidlům – s něčím takovým v ústech může každá chyba stát kus zubu.

To nás přivádí k poslednímu bodu, a tím je bezpečnost. V porovnání třeba se závěsnou bondage nebo hrátkám s vodou je ponyplay vlastně pozoruhodně bezpečná a nejhorším následkem bývají nanejvýš odřeniny od špatně sednoucího postroje. Dejte si ale pozor na několik věcí. Především na to, že pokud subinku nutíte běhat, dříve nebo později upadne, a jestli má svázané ruce, následky můžou být ošklivé. Druhý možný problém nastane, když se zkusíte vozit subince na zádech a zjistíte, že lidská páteř na to není stavěná a vcelku snadno může něco povolit. Proto v podobných případech vždycky mějte nohy na zemi a ulehčujte „kobylce“ její břemeno. Většinu váhy by měly nést vaše nohy, a vůbec se to netýká jen urostlých dominantů sedlajících padesátikilové subinky. I drobná slečna může být zátěží, kterou obratle a plotýnky „koně“ nevydrží.

Na druhé straně se není potřeba zbytečně bát. Pokud je to pro vás nová hra (a přiznejme si, není přitažlivá pro každého), začínejte pomalu a mluvte se svou partnerkou o tom, kde by mohly být problémy. Pak už zbývá jen sedlat.

Doporučení maska koně

Elektřina v BDSM hrátkách
Hraní s elektřinou, elektrosex, elektrostimulace, elektrotortura. Velmi dlouho „undergroundová“ praktika pro obtížné shánění pomůcek, ale v posledních letech už není problém si vybrat ani v průměrném sexshopu.

I když jsou koupené hračky mnohem bezpečnější než samodomo výrobky, stále respektujte některé bezpečnostní zásady. Především tyto dvě:

– Používejte jen pomůcky, které jsou v dobrém stavu. To znamená: jsou na podobné hraní určené, nejsou poškozené a nikdo na nich nedělal kutilské úpravy (pokud víte dost, abyste si bezpečně stavěli vlastní elektrohračky, tenhle článek nepotřebujete). Jsou i pomůcky, které se na elektro používají, ač to není jejich určení (třeba elektrická plácačka na mouchy), ale to nelze úplně doporučit.

– Pokud pomůcka používá elektrody, které můžete volně umisťovat na tělo (TENS generátor), dráha mezi elektrodami nesmí sahat přes hrudník (např. jedna elektroda na každé bradavce) nebo přes hlavu (jedna elektroda na každém uchu).

Na trhu se vyskytují v zásadě dvě skupiny pomůcek. První se nazývají „violet wand“ a jejich efekt vypadá jako pruh jisker, které přeskakují od skleněného nástavce (jiskřivky) na kůži, až do vzdálenosti zhruba centimetru. Pocitově jde o štípavý pocit, „jehličky“. Violet wandy mají tu výhodu, že jsou velmi bezpečné, riziko je vlastně jen jedno – že skleněná jiskřivka praskne a střepy někoho pořežou. Proto jiskřivku nezasouvejte do tělních otvorů, ale jinak si hrajte podle libosti. Místa, na které jste jiskry nechali působit dlouho, mohou být ještě několik hodin citlivá, jakoby ožehnutá sluncem, ale skutečné popáleniny nehrozí.

Druhou skupinu tvoří TENS jednotky (elektrické masážní přístroje, stimulátory svalů atd.). Některé jsou specializované přímo pro erotické hrátky, ale mnoho lidí používá „masážní přístroje“ původně určené pro svalovou relaxaci. Tam často bývá potíž s připojením jiných elektrod než jen plochých nalepovacích, protože konektory obvykle nepasují. Pokud jste ochotní si trochu připlatit za pohodlí, zvolte nějaký specializovaný přístroj – pokud budete chtít používat speciální elektrody, dvě nebo tři budou stejně stát více než přístroj.

TENS umožňuje navozovat širokou škálu pocitů, od brnění a mravenčení až po řezavou bolest a samovolné stahy svalů. Narozdíl od violet wandu je zkoušení trochu složitější na čas i námahu, protože musíte vyzkoušet druh elektrod, jejich umístění a intenzitu programu přístroje. Na druhé straně umožňují velkou škálu různých zapojení, takže tolik nehrozí, že se vám pocit omrzí.

Výhoda TENS přístrojů také je, že většina z nich nenabízí jen stálou úroveň dráždění, ale také různé programy. Tím pádem nejsou pocity jednotvárné a občas se vám subinka za vaši péči odvděčí křikem, když program rychle „přitvrdí“. Současně nemusíte u přístroje neustále sedět, máte volné ruce na jiné věci, nebo můžete subinku přivázat na postel, olepit elektrodami a užívat si zpovzdálí toho, jak ji impulzy pocukávají svaly.

Samozřejmě, pokud vás zajímá self-bondage, nebo si prostě jen chcete užívat bez námahy, i tady se vám nabízejí možnosti. Hlavně vyzkoušejte program dříve, než ho nebudete schopní zastavit!

A když už jste vyzkoušeli skutečně všechno a nemůžete přijít na nic jiného, můžete si nalepit elektrody na břicho a posilovat u televize.

Dog play je hned po pony play nejoblíbenějším „hraním na zvířata“. Stejně jako u pony play silně záleží na tom, jestli submisiv hraje člověka, který je nucen chovat se jako pes, nebo hraje přímo zvíře. Pokud hraje člověka, prvek ponížení může být ještě o něco větší než u pony play – od koně se obvykle chce nějaký výkon, ale od psa většinou poslušnost a zábava. Učit se panáčkovat, jíst bez pomoci rukou z misky nebo na povel močit do křoví může s „lidským“ submisivem zamávat, domluvte proto limity předem, ať nejste z hraní zklamaní oba.

Na druhé straně dog play často klade větší nároky na komunikaci přímo při hře, než je tomu u pony play. Po „koni“ se obvykle chce, aby prostě plnil příkazy, ale „pes“ bývá spíš mazlíček než užitné zvíře a proto je komunikace mezi „psem“ a „pánem“ často obousměrná. Záleží pak na vynalézavosti submisiva, jak dobře dokáže vyjádřit dostatečně psím způsobem, že něco chce, něčemu nerozumí a podobně.

V případě, že submisiv je v pozici mazlíčka, může být dog play i velmi něžné – když někdo vidí subinku stočenou na posteli a sedícího dominanta, jak ji hladí po zádech a drbe ve vlasech, možná by v tom ani nepoznal BDSM. Alespoň dokud by si nevšiml obojku a misky na vodu.

Druhým pólem jsou naopak výcvikově zaměřené hrátky, kdy „majitel“ nebo „trenér“ učí „psa“ povely, odměňuje ho a trestá. V závislosti na přísnosti může nastat mnoho situací – od subinky, která si z lehkého výprasku nic nedělá a rozverně kouše pobaveného dominanta do nohou, až po dominantovu snahu o perfektně vycvičenou, poslouchající subinku, která ví, že jakákoliv neposlušnost nebo neochota se trestá rákoskou.

Pomůcky pro dog play jsou většinou levnější a jednodušší než pro pony play, i když si budete chtít dopřát trochu luxusu. Na ozkoušení, jestli jsou podobné hry pro vás, stačí vlastně obojek a vodítko – a který BDSM nadšenec tohle doma nemá? Dokonce, i když budete chtít „psovi“ nebo „fenečce“ pořídit tlapky, psí masku a ocásek, nevyjde to nijak draze a vzhledový efekt je skvělý. Než ale začnete shánět ve zverimexu pelíšek a u zámečníka klec, ujistěte se, že vás to nepřestane v dohledné době bavit.

Někdy se můžete (především na BDSM fotografiích) setkat s tím, že „majitel“ nenechává submisiva chodit jednoduše po čtyřech, ale spoutá mu končetiny v ohnuté poloze. Tím pádem se z pohybu stane dost nevzhledné potácení po kolenou a loktech, rychlost se sníží, a pokud vás nebaví pohled na to, jak to subince nejde a pořád padá, jde spíše o zpestření než co jiného. Ať už to zkoušet chcete nebo ne, zamyslete se nad pořízením chráničů na kolena, pokud si chcete hrát na tvrdé podlaze. Vaše fenka vám určitě poděkuje za neotlučené klouby.

U dog play se může objevit jedna zvláštnost. Obvykle se bere za jasně dané, že partner, který hraje zvíře, je submisivní. A co když to najednou tak není? Dominant v roli velkého, agresivního psa (nebo třeba vlkodlaka, pokud máte rádi fantasy knihy) může subinku ovládat bez velké námahy. Stejně tak mohou zvířecí roli hrát oba partneři. Podaří se dominantovi prosadit svoji převahu, když nemůže lidsky mluvit ani používat pomůcky?

Jak je vidět, pravidla neexistují a záleží jen na vaší fantazii.

Doporučujeme pro dogplay použít následující masky

Kožená maska psa nebo některou z dalším bdsm tématických masek