Začalo to na chalupě část 4.

Text byl uveřejněn za souhlasu jeho autora z webu http://dommuz.blog.cz.

Povídka je zcela smyšlená.
 
Přišli jsme do kuchyně, já odvázal vodítko a zavelel. “Postav se a udělej nám konečně snídani. Nechám na tobě co. Jen kafe nedělej, to už jsem ráno měl. Udělej mi čaj!” Marika kývla a pustila se do vaření. Já si sedl dole ke stolu, čekal na snídani a pozoroval Mariku, jak chystá jídlo. Namazala nám chleba s máslem a marmeládou a udělala čaj. “Támhle dole jsou dvě kovové misky, podej je” pobídnul jsem ji. “A co s nimi Pane?” ” Tady mi je dej vedle stolu” ukázal jsem jí. Vzal jsem nůž a chleba na jejím talíři rozřezal na kostky. Pořád nechápala, o co mi jde, dokud jsem nařezané kostky nevysypal do misky a do druhé jí nevylil čaj. “Jez!” řekl jsem přísněji. Marika neochotně zaklekla a začala pomalu hltat kousky chleba. Čaj byl, ale ještě dost horký a tak začala foukat. Mateřsky jsem ji pohladil a pochválil: “Hodná čubinka” Bylo vidět, že měla hlad. Chleba i čaj zmizeli, ani jsem si pomalu nevšiml jak. Slízla poslední kousek marmelády a tázavě se na mě podívala. Já svoji snídani ještě dožvýkával. Nenechal jsem se vyrušit a v klidu pokračoval.
 
Pak jsem se opřel o lavici a začal proslov: “Podívej, už tušíš, co tě u mě čeká. Moc dobře si uvědomuju, že jediné co tě tady zatím drží je obojek a občasné pouta. Ovšem to co jsem našel u tebe v batohu, svědčí o tom, že máš dobré dispozice k tomu, co tě čeká a to je celoživotní otroctví. Budeš, čím budu chtít a kdykoli budu chtít. Když, ale budeš hodná. Budu hodný i já. A když ne tak mi věř, že to pro tebe bude dosti krušné. Za tvoji oddanost ti, však nabízím plnou péči. Uklidním tě, že tě nechci zabít a chci si tě nechat pro sebe. To, ale neznamená, že s tebou budu jednat v rukavičkách, nespoléhej na to.” V Maričině tváři byla vidět hrůza a zděšení. “Za sebemenší chybu tě budu trestat. A jen za opravdu velmi dobře odvedenou práci, tě pochválím, nebo odměním. Zvykej si na to. Taky mi budeš vždy vykat, abys vždy věděla kde je tvé místo.” “Jste se zbláznil, co jste to za úchyla ?” vzdorovitě se zeptala Marika. A já s ledovým klidem pokračoval: ” Nezkoušej moji trpělivost. V batohu nosíš do lesa hračky, se kterýma jistě houby nesbíráš.
 
Jen urychlím to, k čemu bys časem sama dospěla. Naposled tě varuju, nebudu brát na tebe vůbec žádné ohledy!” Tím skončil můj téměř rodičovský projev. Vodítko už jsem ji nedal, ale vyrazil jsem směrem do podkroví a jako by ledabyle zavelel za sebe: “Čubinko k noze!” Marika pochopila a pomalu po čtyřech se ťapkala za mnou. Přišli jsme až nahoru, postavil jsem Marku na nohy a zamknul ji řetěz kolem pasu, a pak druhým jsem svázal nohy tak, aby mezi nimi měla sotva metr mezeru a nemohla moc běhat. Ale ještě se mi to nelíbilo. Obcházel jsem kolem Mariky a mumlal nahlas: “Ještě to není ono.” A pak mě to napadlo, vzal jsem vibrátor, zapnul ho a strčil Marice do kundy. A aby nevypadl, vzal jsem třetí řetěz zamkl ho na jejím břichu uprostřed k řetězu k pasu. Druhý konec, jsem pak protáhl mezi nohama, aby řetěz držel vibrátor. Jenže jsem ho nezamknul u zad, ale jen podvlekl mezi zádama a prvním řetězem. Visící konec jsem pak zamknul k řetězu, přesně mezi nohama. Byl to moc hezký pohled. Váha řetězu, ho pěkně tlačila na Maričin klitoris a řetěz byl pak hezky usazený mezi jejíma půlkami. Když jsem viděl tu krásu, pronesl jsem jízlivě: “Hned jsi krásnější a nebudeš mít chuť utíkat.” Marika se jen zlomeně na mě podívala a věděla, že nemá naději.
 
Navíc vibrátor v ní, dělal smíšené pocity a toho jsem chtěl dosáhnout. ” Tak teď mi půjdeš vařit oběd, já si dám dvacet.” Sešli jsme dolů, ještě jsem Marice v kuchyni zběžně ukázal, co kde najde a lehl jsem si vedle na pohodlnou lavici a usnul. Vzbudila mě příjemnou šimravá vůně oběda, deroucí se z kuchyně. Oběd byl zřejmě hotový, ale kde je Marika, neslyším ji. Že by zase utekla? Vcházím do kuchyně a vidím Mariku, jak leží s řetězi na holé zemi a se zavřenýma očima, se oddává vibrátoru, který stále pracuje. Nechal jsem ji tak a potichu vyběhl do podkroví pro důtky. Když jsem se za chvíli vrátil, Marika rukou dráždila klitoris, byla pěkně vzrušená a tiše vzdychala blahem. Nechal jsem ruku, rukou a namířil důtky na její kozy. “Plác” padla první rána. Marikou jako by projela jehla. “Dělej, pokračuj děvko !” zařval jsem. Marika trochu neochotně pokračovala a já taky. Střídal jsem levou a pravou kozu a Marika začala křičet směsí slasti a bolesti. Už, už se dostávala vrcholu, když jsem ji zastavil. ” To, že tě udělá vibrátor, ještě neznamená, že se můžeš udělat i ty! Čekej !” zavelel jsem a znovu se vydal do podkroví.
 
V mžiku jsem byl zpátky, odepjal Marice řetězy a zavedl Mariku vedle do jídelny. Sedl jsem si na dubovou židli, rozkročil mírně nohy. “Pojď sem!” Marika byla vystrašená a vzrušená, ale poslechla. Já na nic nečekal. Jako malou holčičku jsem ji přehnul přes koleno. A začal rukou. ” Počítej, bude jich 50!” “Plác” “Jedna” ozvalo se u země. “Plác” “Dva” Ani rukou jsem ji nešetřil, a když jsme přišli ke třiceti, měla zadek pěkně červený a mě už pobolívala ruka. Slyšel jsem, jak fňuká, ale držela. Sáhnul jsem po rákosce, kterou jsem si donesl a stále se ji snažil schovávat. Marika nemohla tušit, co ji čeká. “Třicéééét jednááááá” zařvala při první ráně. Při padesáté, už zadek hrál všemi barvami. Dal jsem si zaležet na tom, aby to sice bolelo, ale nebylo do krve. Povedlo se.
 
Marika brečela jako holčička, její slzy kapaly na betonovou podlahu. Byla tam už slušná louže. Mé sadistická “já” bylo v sedmém nebi, ale ještě jsem neměl dost. “Vylez na stůl, klekni si, hlavu a ruce dej až na stůl a vyšpul pořádně zadek!” Marika se slzami udělala, jak jsem chtěl a já ani nesundával kalhoty. Můj chlapák do ní vjel jako horký nůž do másla, tvrdě jsem přirážel a občas ji pořádně stiskl, ty její nádherné visící kozy. Rázem je přešel pláč a začala slastně vzdychat. Udělala se dřív než já a po předchozích procedurách se ani nedivím. ” A polykat bude kdo?” vydal jsem ze sebe řečnickou otázku, obešel stůl a začal jí pulzovat v puse. Vlna tepla ze mě najednou odešla a Marika poslušně hltala. “Výborně a teď mi nachystej oběd a sobě ho dej tady do misek !” zavelel jsem blaženě…
0 Komentářů

Zanechte komentář

©2020 Copyright © 2017 Korzetka.cz. BDSM magazín & seznamka

CONTACT US

We're not around right now. But you can send us an email and we'll get back to you, asap.

Sending

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?

Create Account