[Povídka] Skotský gentleman

Prostorným nádražím ospalého skotského městečka se rozlehl pískot brzdícího vlaku. Jakmile začal zpomalovat, vyklonil se z něj drobný mužík s tmavým knírem v uniformě průvodčího. Na nástupišti stála jen dívka ve tmavě červeném kabátku s kufrem v ruce. Chladný závan vzduchu se jí vedral pod sukni a zastudil. Nastoupila do vlaku a posadila se blízko topení, aby si ohřála zkřehlé ruce a nohy.

“Dnes máme poněkud mrazivo, že?” Promluvil melodickým hlasem muž, který seděl na proti ní. Odložil noviny a podíval se na ni. Byl dobře oblečený a upravený. Pod lehce prošedivělými vlasy mu svítily černé oči.

“Ano, to ano.” Usmála se, ale při pohledu na onoho gentlemana sklopila oči. Nerada se bavila s lidmi z vyšších kruhů, muž se ale nenechal jen tak odbýt.
“Podzimní večery už bývají mrazivé. Kam míříte, slečno?” Pokračoval ve snaze navázat konverzaci.
“Ráda bych se ucházela o místo služebné na Chisholmově panství, snad to nebude marná snaha. Místní Lord je prý nerudný starý mládenec.” Chtěla ještě pokračovat, ale uvědomila si, že bude lepší mlčet. Neznámý gentleman se jen podivně zašklebil a opět se začetl do novin. Vlak uháněl večerní krajinou a nechával za sebou jen obláčky páry.

 

Na obrovských mahagonových dveřích se rozeznělo kovové klepadlo. Po chvíli ze dveří vykoukl drobný šedovlasý muž v uniformě majordoma. “Co si přejete?” Zeptal se nenápadné dívky nervózně přešlapující na prahu domu.
“Přišla jsem se ucházet o místo služebné. V novinách jsem našla inzerát, před dvěma dny jsem volala. Jsem Emma Elliottová.”
Muž si ji sjel pohledem od shora dolů a podivně se zatvářil. “Výborně, tak pojďte dál.” Pronesl konečně a vpustil ji do dveří.
“Pojďte za mnou slečno Elliottová.” Vedl ji prostornou halou po dřevěném schodišti až do knihovny, za jejímiž dveřmi tušila kancelář pána domu. “Posaďte se.” Ukázal na židli stojící pod oknem. “Pán si vás zavolá.”
Z osamění ji vytrhl mužský hlas, vycházející z lehce pootevřených dveří kanceláře. “Pojďte dál slečno Elliottová.”
Když vkročila do dveří a zůstala zaraženě stát. Za prostorným, vyřezávaným stolem, seděl onen muž z vlaku.
“No jen pojďte dál,” Pobídl ji. “Přece se nebudete bát nerudného starého mládence.”

 

První měsíc její služby utekl jako voda. Byla zde jednou z mála sloužících, spolu s kuchařkou, majordomem, zahradníkem a pánovým osobním komorníkem. Od začátku ji bylo jasné, že se nezapsala příliš dobře. Pán k ní byl velmi odměřený a ona sama si nebyla jistá, jak dlouho ji zde bude ještě trpět.
“Slečno Elliotová!” Halou se rozlehl jeho zvučný hlas, až leknutím nadskočila. “Slečno Elliotová! Jak dlouho na vás mám čekat!” Volání se opakovalo, tentokrát s mnohem větší netrpělivostí. Odložila tedy prachovku a vyběhla po schodech do knihovny. Pán na ni čekal ve své kanceláři a s rukami založenými za zády přecházel kolem stolu.
“Volal jste mě pane?” Zeptala se nesměle ve dveřích.
“Posaďte se.” Pronesl odměřeně a ukázal na židli. “Když jsem vás přijímal, měl jsem vás za slušné děvče. Teď jsem se ale od pana Matthewse dozvěděl, že prý za vámi chodí jeden z místních mladíků.” Sevřelo se jí hrdlo. Kvůli jedné procházce s upoceným mladíkem rozhodně nechtěla přijít o práci.
“Ale pane, tak to není…” Zvedla k němu oči.
“Tak jak to tedy je? Já nestrpím aby se o mém služebnictvu říkalo, že se tahá s kdejakým póvlem. Uvědomte si slečno, že sloužíte na půdě významného skotského klanu, ne v levném hostinci v Edinburgu.” Otočil se k ní zády a díval se z okna. Měla pocit, že jí maximálně pohrdá a nejednou jí to přišlo hrozně líto. Toužila po jeho přízni. Seskočila ze židle na zem k jeho nohám.
“Prosím pane, tak to opravdu není. Sešli jsme se jen jednou ve vší počestnosti, víckrát už ne, opravdu!” Po tváři jí stekla slza.
Lehce jí kolenem odstrčil.
“Dobrá, snad bych ti to mohl věřit. Ale nemůžu dovolit, aby mé služebnictvo dávalo nějaké záminky k pomluvám. Vstaň a zavři dveře.”
Překotně vyskočila na kolena a šla ke dveřím.
“Postav se ke stolu.” Řekl, jakmile zavřela.
“Ano pane, samozřejmě. Ale co…” Nechápala co chce dělat, on jí ale nedal prostor k diskuzi.
“Sundej si zástěru a vyhrň si sukni.” Poslouchala ho jako smyslů zbavená, jen aby se na ni už nezlobil. Zatímco si sundávala zástěru, mluvil dál. “Na anglických školách vědí, jak vychovat z mladých děvčat slušné a počestné ženy. Tobě se bohužel takového vychování nedostalo, budu to muset tedy napravit.” Když domluvil, stála už opřená o stůl s vyhrnutou sukní. Odhalila tak bílá stehna, v jejichž půli se rýsovaly dva podvazky držící pár teplých punčoch a bílé kalhotky lemované krajkou. Hrabě Chisholm vytáhl ze skříně v rohu místnosti rákosku, kterou udeřil svou služebnou několikrát přes odhalené místo mezi podvazky a kalhotkami dokud kůže nezčervenala, potom na chvíli přestal.
“Dnes dostaneš 25 ran, a stejně tak každý den po celý týden. Zítra a po zbytek trestu ale přijdeš bez kalhotek. To je proto aby sis pamatovala, že si nepřeji aby ses scházela s cizími muži. Pokaždé, když s tebou skončím mi zdvořile poděkuješ, aby ses naučila chovat v mém domě.” Jakmile domluvil, začal jí vyplácet zasloužený výprask, tentokrát byly ale rány podstatně silnější. Po pěti ranách zatínala zuby a pokaždé sykla bolestí, po deseti už sténala. Kolem patnácté rány začala plakat a prosit aby přestal.
“Ššš, ještě musíš vydržet. Jinak budu rozzlobený, že nejsi ani schopná nést trest, který sis sama vysloužila.” Začeptal jí do ucha při dvacáté ráně.
“Já to samozřejmě vydržím pane.” Fňukala a mezi vzlyky si utírala obličej od slz. Napřáhl se a udělil jí pět posledních, velmi silných ran.

 

Týden uplynul a nastal poslední den trestu. V předepsaný čas vešla do jeho kanceláře, vyhrnula si sukni a natáhla se přes stůl. Její pozadí bylo poseté šrámy a drobnými modřinami. Když vešel do kanceláře, chvíli byl v místnosti slyšet jen jeho zrychlený dech. Potom došel ke skříni, vytáhl rákosku a uštědřil jí poslední dávku zaslouženého trestu.
“Tak mluv, jak se budeš chovat?” Ptal se jí mezi ránami.
“Slušně pane. Nebudu se stýkat s nevhodnými muži pane.” Odpovídala sténavým hlasem.
Když bylo po všem, položil jí ruku na rozpálené hýždě a několikrát s ní přejel do kola. Bylo to poprvé kdy se jí dotknul rukou. Zvolna oddychovala s obličejem přitisknutým na desku stolu. “Děkuji vám pane.” Hlesla.
Rákosku odložil zpět do skříně a posadil se za stůl.
“Teď bych si dal šálek čaje, slečno Elliottová.” Řekl odměřeně a zahleděl se do spisů, vedle kterých ještě před chvílí ležela její hlava.
“Ano pane, samozřejmě.” Odpověděla zatímco si upravovala sukni. Zavázala si zástěru a otřela mokrý obličej.
Za chvíli byla zpět s tácem a šálkem čaje a vše položila na psací stůl. Hrabě na chvíli odložil spisy, vzal do ruky šálek, lehce usrknul a šálek zase odložil.
“Slečno Elliottová, ten čaj je studený. To nevíte jak správně připravit čaj?” Pokáral jí přísně.
“Omlouvám se pane, nevím jak se to mohlo stát.” Sklopila hlavu a pohled zaryla do podlahy. Vstal od stolu a začal přecházet po místnosti.
“Sotva sis odpykala jeden trest, už zase zasluhuješ další. Jsi si vůbec vědoma, jak by to vypadalo, kdyby jsi takový čaj servírovala nějaké návštěvě!?” Z jeho hlasu bylo patrné rozčilení. Otevřel skříň, a vytáhl z ní dvě drobné kovové svorky.
“Rozepni si blůzu.” Řekl stroze, postavil se k ní a čekal.
“Kdybych ti dal znova na zadek, nepomohlo by to.” Stáhl ji blůzu i spodní košilku a odhalil tak její plná ňadra. Nejdříve zmáčkl její bradavky, které v okamžiku naběhly. Tolik se styděla, ale neodvážila se mu odporovat. Na každou bradavku připnul jednu kovovou svorku. Projela jí ostrá bolest, která po chvíli lehce ustoupila a tělem se jí rozlil zvláštní pocit tepla. “Teď se zase obleč a běž mi připravit pořádný čaj.” Řekl a usadil se opět za stůl. “Každé ráno, před tím než mi připravíš ranní čaj, za mnou přijdeš abych ti je nasadil, dokud neuznám, že už to není potřeba.” Dodal ještě.
Emma se otočila a odešla z kanceláře v knihovně se potkala s majordomem Matthewsem. Když vešel do kanceláře, hrabě Chisholm spokojeně seděl za vyřezávaným stolem a usmíval se. Takový pohled se starému sluhovi nenaskytl už dlouhá léta.

Bondage provazy v mnoha barvách! Vyberte si tu svou

Vysoká pevnost provazů zaručí pevnou bondage. Délka provazu 10 metrů je vhodná pro nejrůznější spoutání rozkroku, zápěstí, kotníků či stehen atp poskytuje ideální délku se kterou dokážete vytvořit nejrůznější úvazy. Buďte kreativní a kombinujte více barev.

0 Komentářů

Máš co říct? Zanech komentář

©2017 Copyright © 2017 Korzetka.cz. BDSM magazín & seznamka

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?