Krásné ženy potřebují “na holou” / 1. část

Krásné ženy potřebují “na holou” (Verze 1.0) Část 1

Zadky krásných žen se líbí mnoha mužům a v některých z nich dokonce vzbuzují i touhu je těm krásným ženám sešvihat. A následující řádky se věnují právě tomuto subjektu, jsouce editovanými úryvkami z “The Other Kind”.

Mezi mužským a ženským zadkem je obrovský rozdíl. Tedy alespoň u těch žen, které mají jejich ženskost opravdu velmi výraznou. Avšak u hrubých mužatek s mužskými boky se tento rozdíl katastrofálně snižuje a jejich “ženské zadky” se začínají blížit nehezkým mužským.
3 (2)
Žena s výraznou ženskostí má ženské nastavení boků, ženský tvar a pohyb kyčlí i hýždí, ženskou měkkost zadku a jemnější pokožku s ženským pachem a podobně. A kromě toho v jejím pozadí proudí ženská energie. Suma sumárum, čím je žena ženštější, tím větší je rozdíl mezi jejím hezkým zadečkem a mužským zadkem.

(Chlapi, zkuste někdy na ženách pozorovat jenom jejich zadky. Podívejte se na ženu zezadu, prozkoumejte pohledem její zadek a pak se na ní podívejte zepředu. Časem možná zjistíte, že existuje souvislost mezi vzhledem jejího ženského zadku a celého jejího ženského těla. A protože je na zadku žen do určité míry vidět jejich ženskost, možná se vám jednou podaří odhadnout celkovou krásu ženy jen na základě vzhledu jejího zadku.)

Jak jsem psal v “Not only bad man…”, z mého pohledu jsou výprasky odměnou za krásu ženy a také za to, že je hodná. Pojetí výprasku jako trestu bych normálně nepoužíval s výjimkou potrestání krásky za to, že zlobila svým zadkem (provokovala s ním jiné muže producírováním se před nimi v příliš krátké a/nebo průhledné minisukni, koupala se před nimi v plavkách s výstřihem, přišla na rande se špinavým zadkem a podobně) a zbylo by jen švihání krásek z lásky k nim.
Nyní se ale zaměřím na intenzitu výprasků. Příliš nízká intenzita (mezi zadkem a vědomím neproudí žádná výraznější energie) nestačí na vyvolání intenzivnějších pocitů (s výjimkou rozkoše ze symbolického výprasku, kterou někdy může zapříčinit již pouhé vědomí dotyčné, že “dostává na holou”) a mrskanou krásku nezkrotí. A naopak, příliš vysoká intenzita (rozšvihaný zadek s maximální bolestí, vedoucí k mentálnímu zlomení dotyčné a k nejintenzivnějšímu negativnímu prožitku s následkem šoku a panického strachu z dalšího možného výprasku) jí jednoznačně uškodí. Proto se krásná žena (ani nikdo jiný) nikdy nesmí zmrskat nejvyšší intenzitou!
Výprasky jsou pouze lehké až střední intenzity. A i když dotyčnou krátkodobě zkrotí (například dobrovolně by vydržela pět až deset štiplavých švihnutí prutem, ale svázaná dostane celých pětadvacet a pak několik minut fňuká a brečí, ale přitom jí v podstatě nic není a za chvíli je zase v pořádku), nezanechají žádné výrazné negativní následky. Umožní dotyčné okusit submisivní roli a malinké bolestivé poražení od toho, kdo jí vládne (= jejího muže), ale přitom jí nevezmou její víru v sebe (= její ženské sebevědomí). Pouze s jejím já momentálně malinko otřesou, ale ono je za chvíli zase zpátky a v některých případech dokonce ještě i posíleno (má-li dotyčná nějaké masochistické tendence, které, věřte mi, má mnoho žen).
Říká se, že si má dvojice domluvit nějaké slovo, které dotyčná použije v případě, že již švihání nebude moci vydržet. Ale tohle je, prosím vás, totální nesmysl. Skoro jistě by ho mrskaná kráska použila při prvním štiplavějším švihanci. A švihání jejího zadku by se pak vždycky přerušilo těsně předtím, než by došlo k dosažení “bodu přemožení”. Ani jednou by pak nebyla zmrskanou kočičkou, která dostala alespoň o trochu více, než kolik by vydržela dobrovolně. Protože jenom pak se na chvíli může stát fňukající kráskou, bolestivě odměněnou i na chvilku trochu zlomenou zároveň, což prožití její role podřízené muži velmi pomáhá (a kromě toho mezi jejím ženským zadkem a vědomím probíhají výrazné energetické výboje a ona ho hluboce prožívá) a také jí emocionálně omlazuje.
Jinými slovy: Musí prožít stav, kdy už to nemůže vydržet a snaží se vyprostit, ale navzdory tomu je ještě chvíli dál švihaná. Pakliže to není až příliš kruté a zároveň je to od osoby opačného pohlaví, ke které má dotyčná dobrý vztah, a navíc tato osoba jí pravidelně uštědřuje lehké a příjemné výprasky, pak v ní takovýto přísnější výprask opravdu můžeass posílit její masochistickou, milující a poddanou část osobnosti. Kromě toho u žen také odstraňuje citový chlad a někdy může i zvyšovat plodnost a omezovat stárnutí.
Po skončení švihání je vhodné nechat dotyčnou dalších několik minut svázanou, aby se vybrečela a uklidnila. Teprve pak se rozváže.
A mimochodem, představte si, že pro krásnou mladou ženu mám jako největší urážku to, když jí řeknu, že mi ani nestojí za to, abych jí našvihal (prutem) přes zadek (= je pro mě vzduch a nemám jí rád).
Závěrem dodávám, že bych totálně zrušil jakékoli fyzické tresty, to znamená, že by nikdo na světě nebyl mrskán a podobně, a to ať už by spáchal jakýkoli zločin. Těmi jedinými, kdo by dostával na holou, by byly krásné ženy a to z erotických důvodů. Ony na ten zadek totiž potřebují.

Teď bych si dovolil pár vět o tom, jak se spankingem začít. Nejdůležitější je, aby se dotyčná kráska výprasku přes zadek dobrovolně otevřela a získala k němu alespoň částečně pozitivní vztah. K tomu je ale nutné začít v prvních lekcích velmi zlehka a to například takhle:
Krasavice si lehne na břicho a pod klín se jí dá polštář, aby měla zadeček lehce vystrčený, a pak se začne s meditací. Dotyčná je mužem vedena, aby uvolnila celé své tělo a větší část svého vědomí přenesla do svého zadečku, který pak bude více cítit a prožívat.
Muž k ní mluví a říká jí, jak je krásná a že je na ní nejhezčí ten její zadek. Nechá jí uvědomit si, že ho má svůdně tvarovaný a že s ním provokuje chlapy. A že dobře ví, že by přes něj potřebovala dostat výprask. Pak se (proutkem, metlou nebo rákoskou) dotýká jejího zadku, ale slabounce, bez bolesti, jenom symbolicky. Může jí u toho také říkat, že její zadek podvědomě touží, aby to švihlo víc, a že ví, že to potřebuje. Ale že si na ostřejší sešvihání bude muset počkat až do dalších lekcí.

Kůže

nebo

Latex

Podle mého názoru je zadek to jediné nebo alespoň hlavní místo, kde se na krásce dopouštíme násilí (kromě možného kousání do krku nebo případného poškrábání nehty a podobně). A u toho to musí ještě dotyčné co nejvíce slušet. A proto i když má kráska, obrazně řečeno, “rozsekaný zadek”, nesmí u toho mít rozcuchané vlasy, rozmazanou rtěnku kolem rtů nebo neupravené oblečení. A při jakékoli manipulaci s tím nádherným stvořením, třeba při svazování, je nutná naprostá něžnost. Bolestivě se “dotkneme” jen zadečku.

Co myslíte, který ze dvou sadistů si více užije, když sešvihá zadeček krásné ženy: Ten, co je čistý sadista (bez kousku masochizmu, co nemá žádnou představu o tom, jak ženu to švihání vlastně bolí a co při tom prožívá), nebo ten, co je “jenom” většinový sadista (s malým kouskem masochizmu, co má představu o tom, jak ženu to švihání bolí a co přitom prožívá)?

Jak víme, ženy mají opticky mnohem hezčí zadek, než muži. Je měkčí, vláčnější, provokativně tvarovaný a při chůzi mu “ženské nastavení boků” dodává neuvěřitelně přitažlivý pohyb. K vědomí ženy je ale bohužel připojený méně výkonnými energetickými drahami a jeho ženské majitelky ho sami většinou příliš intenzivně neprožívají.
Mým snem je žena, která má opticky velmi hezký zadek, na který je ale schopna, na rozdíl od většiny ostatních normálních žen, velmi intenzivně pomyslet a masochisticky ho prožít. Ale protože jsou ženy chladnější, než muži, asi by to chtělo opravdu mnoho stimulačních masáží a zejména výprasků, než by žena začala svůj zadek skutečně intenzivně prožívat.
Víte, co bych udělal těm krásným ženám, co na svůj hezký ženský zadek intenzivně nemyslí? Velmi zjednodušeně řečeno, vyměnil bych jim ty jejich nevýkonné energetické dráhy za výkonné a najednou by na něj intenzivně myslet začaly. Cítily by, jak přesně s ním kroutí, pořád by si ho myly, pořád by do něj chtěly být šoustané, přes něj švihané a tak dále. A hned by měly po tom jejich klidu a chladu.

Jedny z nejintenzivnějších pocitů mezi vědomím a zadkem jsou vyvolány mrskáním zadku a podobně, a to zažívali hlavně muži, kteří mají nehezký zadek. Nejintenzivnější výboje svazku “vědomí – zadek” náleží tedy mužskému pohlaví. Ale já strašně chci, aby tyto výboje byly nejintenzivnější právě u těch nejhezčích žen, které mají opticky nejhezčí zadek. A jakkoli bych je stimuloval, mrskal a pajsal kopřivami, jen aby těchto nejintenzivnějších pocitů mezi vědomím a zadkem dosáhly.

Jak víme, většina žen s opticky hezkým zadkem ho neumí hlouběji procítit a prožít. A výprask (při kterém mimo jiné prožijí submisivní roli, kousek podvědomého masochizmu ženského pohlaví a potřeby být ovládané mužem) jim pomůže k tomu, aby mohly. Ale musí to pro ně být nějak pozitivní a musí tomu být otevřené.
Začíná se zlehka a postupuje se po malých krůčcích. Největší chybou je svázat ženu a bez předchozí přípravy jí velmi bolestivě sešvihat. Někdy sice i to může vyústit v něco pozitivního, ale opravdu asi jen málokdy.
Když na to tak pomyslím, napadá mi tohle: Nejprve si s tou ženou udělat dobrou večeři, trochu se u toho i napít a povídat si o tom, co jí čeká. Že se alespoň ze začátku nemá čeho bát a že to v prvních lekcích vůbec nebude bolet.
V nich se totiž “pouze” medituje a žena v jejich průběhu nedostane ani jedno švihnutí. Jen leží na břichu s nějakou podložkou pod svojí pánví, aby měla prdelku lehce vystrčenou, a učí se na ní myslet.
Meditacemi se v ní vyvolá pocit, že jí má krásnou a provokativně tvarovanou, že s ní svádí chlapy a že by přes ní potřebovala dostat našviháno. Prostě nejprve se dotyčná krasavice naučí uvažovat tak, že je na jejím těle nejkrásnější a nejsvůdnější ten její zadek, a časem začne cítit, že ho má “vzrušený” při myšlence na výprask, po kterém začíná toužit. A teprve po té se k němu, byť zpočátku jen v jeho symbolické podobě, v dalších lekcích přistoupí.
Po výprasku musí žena sama vnitřně toužit a otevřít se mu. A pokud, svázaná, v pozdějších lekcích dostane bolestivě našviháno a u toho prosí o přerušení, že už to nemůže vydržet, a přitom již zakrátko znovu začíná po tom výprasku, co ho nemohla vydržet, toužit, povedlo se.
Pak jsou výprasky pravidelné, přičemž většina schválně malých, aby prdelka ženy vítězila nad metlou a to jí udržovalo “sebevědomou” a bez strachu z výprasků jako takových, ale čas od času se našvihá o dost více, než kolik by dokázala vydržet dobrovolně.
Občas se ale musí udělat to, že těch bolestivějších výprasků dostane několik po sobě. Jeden totiž nestačí. Po jednom se to v ní všelijak “pohne a převalí”, prostě uvolní, a až další výprasky těsně po tom prvním na to všechno naváží a opakovanou bolestivou stimulací vedou ke komplexnějšímu proudění energie v energetických drahách mezi vědomím ženy a jejím zadkem.
Pokud se to celé udělá šikovně, po prvním výprasku jí “stoupnou hormony”, které umožní pozitivnější prožití toho druhého a třetího. Ale doporučuji to, co štípe a zároveň nedělá modřiny. Takže rákoska asi ne, spíše dobrý a čerstvý prut z toho správného keře. Krasavici moc neublíží, výprasky s ním se mohou již po malé chvíli zopakovat (takže jich může být víc po sobě), ale přitom to bude štípat až k nevydržení. A pokud je žena těm výpraskům vnitřně otevřená, lepší je, aby při nich, dokud to jde, měla svaly zadečku povolené, a nechala prut, aby se do něj co nejvíce zašvihnul.
Na závěr dodám, že, jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Zabývat se jen ženským zadkem a opomíjet všechny ostatní krásy ženského těla by bylo velkým hříchem :-) Z tohoto důvodu a také proto, aby se dvojice13 (10) myšlenkou na zadek ženy nepřesytila, chvílemi na něj zapomene a centrem pozornosti se místo něj stávají ostatní krásy ženského těla: pohlaví, ňadra, hebkost kůže, vlasy, oči, tvářička, prostě bezpočet všech těch nádherných komponentů těla představitelky něžného pohlaví.

Také mě vzrušuje představa ženy, které bych bolestivým výpraskem pouze hrozil a přitom jí ve skutečnosti schválně švihal jenom slabě, aby její prdelka vždycky vyhrála nad “rákoskou” (respektive nad její atrapou, kterou to bolí jenom malinko) a aby se jí vysmívala, v provokativních šatech a s namalovanými rty s provokativním výrazem ve své tváři všude říkajíce, že vydrží 25 rákoskou na holou, že jí kdykoli mohou rozsekat její prdel a stejně si potom zase bude dělat, co chce :-)
Je ale také možné, že bych se při pohledu na tu nevyslovitelně nádhernou provokaci neudržel, vrhl se na tu ženu a sešvihal jí opravdu bolestivě, ale na druhé straně tato možnost by byla erotickým kořením celé situace (v ideálním případě i pro tu ženu).

Na téma výprasků dívek o velikonocích bylo napsáno opravdu mnoho a já se rovněž letmo zmíním o jednom svém velikonočním zážitku, na který si dodnes občas vzpomenu.
Jednou “za mlada” jsem slavil velikonoce. Měl jsem na to právo. Měl jsem silného psa a sám jsem byl bojeschopný. Šel jsem společně se svým kamarádem mrskat dívky a na vyšlehání jedné z nich nikdy nezapomenu. Byla společně se svojí sestrou doma, a jejich rodiče byli naštěstí pryč. A proto jsme mohli my kluci při mrskání přitlačit.
Když nás dotyčná spatřila přicházet k jejímu domu, šla nám směle otevřít a zvala nás dál, a to ačkoli věděla, že bude “bita jako žito”. Pozvala nás do obýváku, sama se přehnula myslím přes křeslo sedací soupravy a vystrčila na nás své hezké pozadí.
Pak jsem ji důkladně zmrskal pomlázkou. Dělal jsem to tak, že jsem slabikoval říkačku „Ho-dy, ho-dy, do-pro-vo-dy, dej-te vej-ce ma-lo-va-ný, ne-dá-te-li ma-lo-va-ný, dej-te as-poň bí-lý“, přičemž každá slabika znamenala štiplavou ránu pomlázkou přes vyšpulený zadek té mladé, pohledné dívky. A když jsem skončil, totéž udělal i můj kamarád. Dívka byla statečná, zaťala zuby a všechny švihance kupodivu vydržela, aniž by svým vyšpuleným pozadím jakkoli uhýbala.
Přiznám se, že jsem měl při mrskání té dívky trochu erekci, a proto jsem si na chvíli přes ruku přehodil bundu a držel ji nad svým rozkrokem, aby to nebylo vidět.
Později jsem se dozvěděl, že po našem odchodu z bytu těchto dvou sester ta starší z nich vyšla ven a dostala nejméně jednu velkou ránu od party podnapilých mladých mužů, ale zřejmě se jí trefili jinam než do zadku. A přesto si na ně nestěžovala. Mě to připadalo, že ty holky prostě pochopily, že se nám chlapům líbí a že jim my chlapi prostě nařežeme.
Později jsem se ale velikonoc přestal účastnit, protože je v nich cosi okolo dobývání dívek a na to já nemám kvůli nižší bojové úrovni právo. A za druhé, ve většině lokalit se obvykle dívky švihají jenom lehce, což nesnáším. Rád přitlačím, ovšem jen je-li dotyčná opravdu krasavice, jenže pak sténá a lidé jí běží na pomoc a je z toho rvačka. Pud velí všechny ty lidi přemoci a pokračovat v důkladném výprasku dotyčné krásky. A nakonec z toho mohou být soudy a možná i vězení. Proto se velikonoc neúčastním.


 

Právní prohlášení: Text tohoto dokumentu zobrazuje pouze osobní úhel pohledu, fantastické představy a subjektivní pocity jednotlivce. Autor neručí za přesnost, pravdivost, kompletnost, bezpečnost ani užitečnost jakékoli v textu uvedené informace.

Zdroj: http://www.pavelkastl.cz/

To správné BDSM vybavení pro spoutání partnera!

Ty správné pomůcky pro spoutání partnera najdete u nás. Ať už hledáte vhodný provaz na bondage, nebo pohodlná kožená pouta pro Vaše BDSM hrátky klikněte sem.

©2017 Copyright © 2017 Korzetka.cz. BDSM magazín & seznamka

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?